Co s manželkou, která se zbláznila II.

Děkuji za všechny příspěvky, ať už ty, které jsou spíše při mně, tak i za ty opačné. Pokusím se to ještě rozvést. Pracuji cca od 7.30 do 17.00 ve velmi zodpovědné funkci. Sám musím uznat, že jsem od manželky na mateřské občas slyšel výtku, že se málo věnuji dětem. Dokážete si možná představit, jak z práce člověk přijde domů "zpráskaný", pak se stane, že nemá někdy na nic náladu. Přitom na vaření jsme se podíleli společně, stejně tak na úklidu. Jediné co jsem nedělal bylo praní a žehlení.

Vše se ale změnilo nástupem manželky do práce. Dohodli jsme si pravidla, kdo jak bude hlídat, manželka se tomu pokusila přizpůsobit služby. Protože dcera ještě nastoupila o rok dřív do školy (je vyjímečně nadaná) a synovi je 3,5 roku, tak si dokážete jistě představit, co obnáší, když má chlap sám ráno vypravit 2 děti, obléct, vyčesat culíky, namazat pusy, dát snídani (kterou musím sám připravit), jedno odvézt do školky, druhé do školy a pak jít sám do práce, zatímco manželka zmizí z domu v 5 ráno. V případě odpoledních a nočních služeb mě čeká rychlý úprk z práce, vyzvednutí dětí, přichystání večeře, úkoly, hygiena a čtení pohádek. Manželka buď přijede v 23.30, nebo ráno v 7.30. Služka se za ten rok stala v podstatě ze mě.

Musím se vám vykecat, protože si připadám za úplného vola. S financema jsme se dohodli tak, že manželka bude platit věci na děti a já vše ostatní. Ve skutečnosti měla celý svůj příjem cca 13 tis. pro sebe a vše - byt, nájem, stav. spoření, veškerá Tesca a Hypernovy, vč. vánoc jsem táhl já. To jsem ještě manželce koupil auto za 200 tis. a financoval provoz, aby byla za dětmi brzo a nemusela se trmácet vlakem do práce a zpět.

Dnes se má situace tak. Manželka v případě že má v týdnu volno, umístí děti do škol, a jede za svým přítelem a vrací se tak, aby děti vyzvedla v 15 hod.
Tuto neděli byla v práci do 15 hodin a pak si vyrazila se svým přítelem na výlet a vrátila se domů cca v 8 večer. Když jsem se jí ptal, kde je a kdy přijde domů, tak mě odbyla, s tím, že mi potom nic není a že to není na úkor dětí. Tak, že to bude už na pořád, že se budu starat jednou za 14 dní o víkendu. Děti se ovšem ptají, kdy mamka přijede domů, kde je atp. Co jim mám pořád říkat - mám jim lhát, nebo si vymýšlet? To nemluvím o chodu domácnosti - kupy nevyžehleného prádla (svoje věci už si žehlím sám), nepoklizeno atd.

Když jsem ji řekl, ať se ukáže jako rovná a podá sama žádost o rozvod, tak mi řekla, ať si ji podám sám. Samozřejmě, že jí dnešní stav plně vyhovuje. Já se o vše postarám a ona má volné pole. Někdo mi radí, dát věci před dveře a vyměnit zámek. Nechci to ovšem řešit radikálně už kvůli dětem, které mají mamku rády stejně tak i taťku.

Dovedete si jistě představit, jak mi je, když ráno odjíždím do práce a vidím manželku, jak se pěstí a připravuje na cestu za svým přítelem, stejně tak když je s ním o víkendu. Snažím se to rozcházet, ale jde to ztuha, protože jsem žil v tom, že tahle rodina funguje a na manželce mi (nevím jak ještě dlouho)záleží.

Michael