Re: Epidurální analgezie

Nikomu neupírám právo na epidurápní analgezii a plně souhlasím s Henci Goer, která v knize Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu píše zhruba to, že "epidurál" může v jistých případech proměnit to, co by se stalo zážitkem velmi traumatickým, v zážitek pozitivní. Já sice neměla úplně pohodový porod, ale "naštěstí" bez EDA, protože jsem o "přirozený" porod opravdu stála. Ale bohužel jsem zažila právě u Apolináře to, že mi paní doktorka jistě v dobré víře před kapačkou oxytocinu sdělila, že pokud budou kontrakce nesnesitelné, mohu dostat analgetika. Už jsem jednou měla Dolsin + další analgetika v 16 letech při koloskopii a věděla jsem, že kromě bolesti bylo ještě hrozně nepříjemné zvládat závratě. Tak jsem se před porodem rozhodla, že analgetika ne. Po téhle větě se ze mě stal ale vyloženě "srab" a říkala jsem si: no, tak teď to takhle bolí a lékařka mluví o tom, že pokud budou nesnetitelné kontrakce po oxytocinu...? A šup, pojistila jsem se. Dopadlo to samozřejmě tak, že bolesti byly a k tomu závratě... Myslím, že se mi právě nedostalo té podpory. Možná si lékař řekne, proč podporu, proč ne jednodušší řešení - EDA? Nevím, to by bylo na dlouho a stejně by mě Lukáš prostě vrazil do škatulky mezi přirozenice, co čtou Betynku...
Čím to je, že ač jsem rodila poprvé a u tolik váženého Apolináře, kde působí celorepublikové kapacity, musel můj porod provázet tak velký pocit zklamání a dnes se už ani "nestydím" použít to slovo "ukradený porod"? Vždyť jsem si tu porodnici vybrala, důvěřovala jí... Proč jsem měla pocit, že je souvislost mezi nasazením oxytocinu v 11.00 a tím, že lékařka při příjmu (asi v 8.30) řekla, že "to bude venku do 11.00"? Nesplnila jsem zkrátka představy a přišel čas na zásah. Proč mi skákala po břiše porodní asistentka a stokilový doktor, když údajně měl Kryštof až do konce bezproblémový monitor a ph? (Ano, nasazení interního monitoru bylo také součástí porodu...) Nebylo to proto, že na sále rodilo v té chvíli hodně žen a ten pan doktor pořád říkal: "Tak pojďte, ať to doděláme," a tudíž já si nemohla malého pochovat více než minutu? Proč je to pro lékaře tak těžké pochopit, co ženám tolik vadí? Že když opakovaně vyjadřují tyhle svoje pocity zklamání, nejsou to jenom nějaké poblouzněné přirozenice, co se nechávají vyšetřovat léčitelskou virgulí?
Já jsem "práškařka", v době bolestivé menstruace do sebe ládující kila ibuprofenu a přitom toužící po přirozeném porodu již v době prvního těhotenství... A rozhodně si při chřipce ráda vezmu paralen a bromhexin, než bych si vařila odvar z cibule (i když i to jsem zkoušela, když nic na kašel už nezabíralo a výsledky nebyly valné...) Čím jsou způsobeny takové paradoxy? Jen nějakým pomanutím smyslů žen, které chtějí vyzkoušet "přirozenou" módu? Takhle jednoduché to, Lukáši, nebude. Betynku nečtu, naopak mám prostudovanou třeba Porodnickou analgezii a anestezii od Pařízka.
Odbíhám... Chtěla bych poukázat.
Omlouvám se za odklon od tématu. Chtěla jsem napsat něco, k čemu mě inspirovala paní Jana. Moje přítelkyně teď psala bakalářskou práci na téma Sociální aspekty systému porodnické péče v ČR. Mj. vyzpovídala 7 žen, 5 prvorodiček, 2 druhorodičky. Jejich zkušenosti byly velmi různé. Jeden prood skončil císařem, dva byly vyvolávané. Ostatní spontánní, z nich jeden (já) komplikovanější pro deflexní polohu předhlavím. Jeden byl plně lékařsky vedený, se "zaplaceným" porodníkem a EDA na přání. Z těchto žen nikdo kromě mě nevyjadřoval přání rodit doma. Tři byly nakloněny porodním domům, tři sdělily, že u nich vidí příliš velká rizika... Ale k novým variantám se stavěly pozitivně ve smyslu: ženy by na to měly mít právo... Všechny zaujala myšlenka, že by mohly mít u porodu dulu. A úplně všechny, i ty, které byly naprosto spokojené s lékařsky vedeným porodem, sdělily, že jedna porodní asistentka během těhotenství+porodu, která by je předala lékaři jen v případě komplikací, je pro ně opravdu ideální a příjemná představa. Spousta z nich vyjadřovala spokojenost s lékařskou péči a během hovoru občas "prosákly" některé vzpomínky: "sestra mi pohrozila, že když se budu hýbat při kontrakci na monitoru hýbat, dá nmiminku na hlavu drát" a "sestra řekla, že jdeme rodit a že hned přijdou a byla jsem ve velkých bolestech sama a nevěděla, co dělat..." - tato žena ale říkala, že je důležité se nelitovat a být pozitivní. Byla s péčí zcela spokojená, jen se vyjádřila, že při případném třetím porodu by určitě chtěla miminko na bříško hned "bylo to takový lidštější, přirozenější!". Jiná byla také moc spokojená, nikdy by nešla do porodního domu (riziko), ale vadilo jí, že každému lékaři v pranatální poradně musela opakovat, že plod neodpovídá týdnům (byl o 2 týdny mladší). Porod jí vyvolávali, i když sdělovala, že zná datum početí a že jde přesně o ony 2 týdny, tkeré "nesedí". Byla "úplně spokojená", jen by příště prosila, aby lékaři porod nevyvolávali a počkala by, až si dítě samo řekne. Jiná byla dotčená, že porodní asistentka ji viděla jako sraba, když jí řekla: "Prosim vás, to ještě nejsou kontrakce k porodu, co budete dělat pak?" Ona jen pak víc zmáčkla snímače monitoru, protože se jí zdály volné a asistentka se podivila: "Jé, to nejsou až tak slabé kontrakce, to vypadá k porodu..." Když protrahovaný porod skončil, říkala tahle žena, že byla alergická na tlukot monitoru a nemohla ho ani slyšet z jiného porodního pokoje... Také byla překvapená, jaký je rozdíl v chování sestřiček na nadstandardu a na normálním pokoji. Ani ona by však nešla např. do porodního domu, prohlásila, že byla spokojená.
Myslím, že by bylo ideální, kdyby tyto "drobnosti" ženy zažívat nemusely, protože bolest sama je už dost velká zátěž! A myslím, že mnohé vypovídá to, že by si všechny přály péči jedné osoby - právě proto, že jinak byly jejich priority a zážitky tak rozdílné. Jistě že nejde o nějaký reprezentativní soubor, ale je strašně zajímavé číst ty rozhovory celé. (kdyby měl někdo zájem, mohu mu práci poslat mailem). Mně se prostě nelíbí, když se tyhle názory bagatelizují. Jistě je prioritou zdravé dítě, ale to přece neznamená, že se musím při normálním nekomplikovaném porodu nechat připnout ke spoustě hadiček a přístrojů...
To jsem se rozepsala... Aspoň bude mít Lukáš co číst :))) - a odepisovat "přirozenici".