Re: Už jsem tu :-)

Tomáši,
také tady přemýšlím nad vaším příběhem, je to hodně smutné ale bohužel - je to realita, která může potkat každou z nás. Člověk když se rozhodne jít do adopce tak ví o těchto problémech,ale určitě si vduchu přejeme aby my jsme právě tohle zažít nemusely. Přiznávám, že my máme také těžké období s naší 15ti letou dcerou,/vlastní/ je to bolestivé a mám o ní také strach, aby se nechytla nějaké party a nezhoršilo se to.Jsou chvíle, kdy jsme úplně bezradní a nevíme jak s ní jednat.
Věřím že to hodně bolí, zvláště Vaší ženu. Určitě jste udělali mnoho dobrého, věřím že i dcera na to jednou až dozraje přijde. Vy jste jí vychovali, dali pěkný domov, ona si teď sice myslí něco úplně jiného, ale jednou přijde chvíle, kdy jí dojde, že kdyby byla od dětství ve své původ. rodině - tak by už možná ani nežila, protože by jí utýrali jako malé bezbranné dítě.

Přeji Vám i Vaší ženě dobro a pokoj.