Re: Moje holčička vás taky zdraví

Tak tuhle otázku jsme si dávali snad milionkrát: udělali jsme někde chybu? Byly jsme málo přísní, nebo naopak hodně přísní, málo milující, nebo moc milující?

Teď už to asi nezjistíme, ale přišlo období, kdy už jsme nevěděli co s ní. Nepomohli domluvy, nepomohla láska ani přísnost, nepomohlo nic.

Naše tolik milované a vytoužené dítě se nám odcizilo, začalo brát drogy, našla si přítelkyni, kterou jsme se sice snažili tolerovat, ale asi ne až tak jak ona si představovala. Z prvního vztahu má dítě, kterého se zřekla a které nám zakázala vídat, přestože její bývalý přítel není proti.

Kde jsme udělali chybu? Snad ve výchově, asi jsme měli být přísnější, ale bylo jí tak ubližováno jako malinké, chtěli jsme jí to vynahradit.

Znovu vidím svou ženu plakat, stejně jako když nemohla přijít do jiného stavu, stejně tak, když teď její dítě je jiné, tolik jiné, než si představovala.
Nevím ani jestli bylo správné jí říct, že je adoptovaná, i toto už obrátila proti nám.

Nechci vám tu dávat hrůzostrašný příklad, ale stát se to může a je třeba být na to připraveni. Ale jak jsem řekl, nezapomenu na tu dobu, kdy jsme byli šťastná rodina a jestli jsme jí jen málo ze sebe předali, myslím, že můžeme být i tak šťastni.