Dobré ráníčko,

tak koukám, že jsem včera napsala větu, které jste se chytli. Já si myslím, že všechny, co tady jsme, chceme "nejprve" štěstí pro sebe a pak teprve pomoci nějakému drobečkovi. Můj včerejší názor vyplynul čistě z těch děsivých příkladů z praxe, které sociolog vyprávěl. Prostě někomu pomoci, ale jsem si 100% jistá, že o adopci jsem šla žádat, abych pomohla hlavně sobě.

O zahraniční adopci nám taky říkal, dal nám i žádost a odkaz rovnou do Brna, kde se zahraniční adopce vyřizuje.

Ještě jsem vám chtěla pro zajímavost napsat některé perličky, které máme uvést do životopisu: vztah mezi rodiči, prarodiči a sourozenci, jak hodnotíte svého manžela, prostor, kde bude dítě vyrůstat (foto dětského pokoje), výchova odpozorovaná, budoucnost dítěte, kdo ví o adopci, sexuální orientace, názor na život, cíle do budoucnosti. Setkali jste se s tím písemně nebo většinou ústně. Není to nic hrozného, jak to čtu několikrát za sebou, začínám mít představu, co psát.
Snad jsem vás nezahltila blbinama. Jaký plánujete víkend? My zítra jedeme na výlet do matičky Prahy a večer oslava 30 výročí svatby rodičů manžela.