Re: A dalších pár slov z Liberce! :-)

Holky,
tak srazík vám docela závidím, my tady máme spíš mužský kamarády, což je fajn, ale... no prostě si s váma musím vynahrazovat ten babinec

Peťulo
tak ty už jsi takhle velká těhulka (na lacláče), to je skvělý. S tou váhou bych se tak netrápila, deset kilo je sice pěkný, ale neznám snad nikoho, kdo by to nepřetáhnul - a všechny žijou. Nejdůležitější je asi potom to postupně shodit, ale to zase záleží - ženská od ženský, těhotenství od těhotenství. MOje kámoška poprvé nemohla shodit snad rok, podruhé jsem jí viděla asi tři týdny po porodu a vypadala líp jak za mlada.

S mým šéfem tě zklamu - neni amík. FIrma je korejská a to je asi ten kámen úrazu. Oni jsou strašně "hloupí" - a tím nemyslím inteligencí (i když u mého šéfa bych si typla na mírnou demenci), ale způsobem jak "pracují". Všechno jim strašně trvá, na všem musí být všechny podpisy (my tam jsme teď tři, takže když učiním objednávku "balík kancelářských svorek, tucet nejlevnějších propisek, dva balíky flaškové vody", tak mi trvá čtrnáct dní to vyřídit, protože to připravím, odnesu podšéfovi, ten nad tím týden dumá, pak si nechá ode mě ukázat jaké svorky to jsou, zkontroluje, že opravdu docházejí, zase týden dumá, pak to odnese podepsat nadšéfovi, který ho půl hodiny zpovídá proč objednáváme kancelářské svorky a pak to teda podepíše - a HURÁ, já můžu učinit objednávku za pár dolarů.
Každý ráno máme strašlivě "důležité" mítingy, na kterých nás šéf drží většinou tak hodinu, aby nám sdělil věci jako že objevil báječnou mast na svoje plesnivé nohy a že od té doby, co se maže nějakým vitamínovým preparátem (později z něj vypdalo, že v tom je růstový hormon), tak se po něm koukají "mladé ženy"... No, a když takhle profláká půl dne (přijde v deset, do půl jedenáctý sedí na záchodě a čte si inzeráty, pak hodinu schůzujeme, pak jde s nějakým kámošem na oběd, kterej vyúčtuje firmě jako schůzku, přitáhne ve dvě, schrupne si v křesle - a pak když v pět odcházím, tak se tváří pohoršeně, protože on je "v plné práci" a "nestíhá".
Co firma dělá, to jsem nezjistila. Respektive ten obrovský chaebol - tj. rodinný mafie podnik vlastní v Koreji kdeco - farmaceutický průmysl, chemičky, benzínky, mobilní telefony - prostě všechno. My bychom měli zajišťovat spojení s AMerikou - bu%d přímo lifrovat výrobky, nebo naopak výrobu z jedné strany na druhou. Zatím lifrujeme jen pilulky na potenci jeho kámošům (nekecám, fakt, pořád posílám balíky "vzorků" - zázračné hubnoucí kůry, vitamíny, potentní pilule atd.)

No a k té kulturní odlišnosti - Korejci nemají absolutně žádný smysl pro humor. Hned v začátku, když tam byl ještě jeden američan, tak šéf pravil, že si na pátek bere dovolenou. Korejský podřízený tupě kýval hlavou a toho amíka nenapadlo nic jiného, než žertem říct něco v tom smyslu "to je super, myši budou mít pré, koupíme si pívo a uděláme párty". No a hádejte co? Šéf se v pátek do práce dostavil a šel si zkontrolovat lednici, jestli tam fakt nemáme to pívo....

Ivušo
jojo, zahrádka... tady je blbý, že na zahrádce je nejrušnější zima - kolem vánoc začne pršet a všechno začne růst jak zběsilý. A to jsou zrovna krátký dni, takže z práce přijedu za tmy a nemám šanci s tím nadělením něco podnikat. Takže mi odkvetly narcisy a krokusy aniž bych je vlastně pořádně viděla :-( Teď mám tulipány, tak aspoň na ty můžu pohlédnout těch cca 20 minut, než se setmí.... Teď nám udeřily vlny veder - cca o dva měsíce dřív než obvykle. Když je v březnu pětadvacet, tak teda nevím ,co budeme dělat v červenci... :-( Asi dám výpověď a budu celé dny naložená v bazénu :-))))

Tak já jdu zase o dům dál, podívat se, co tu kde přibylo.... mějte se, opatrujte se, užívejte si jara (nikdy jsem nevěřila, že mě bude bavit zahrada, ale docela to zvládám) a tak vůbec!