Zrada, zklamání

Vážení, vzhledem k tomu, že mým jediným pocitem je prázdnota, smutek, naděje, že se něco změní k lepšímu, že to vše není přece jen skutečnost, probudím se do nového dne z ošklivého snu - nemám pro co žít, místy ani nechci.

Oproti Vám všem jsem bohužel ve věkové nevýhodě, neboť již na nějaká delší řešení, setkání, navazování přátelství nemám tolik času, je mi 57 let, jsem zaměstnaná - tudíž alespoň mezi lidmi. Večery jsou hrozné, víkendy příšerné.
V posledních dnech se mi zhroutil svět zjištěním, že dvanáctiletý vztah z mužem skončil. Našel si náhradu, přišla jsem na to náhodou, neměl ani tolik odvahy mi to sdělit, ale od jeho nové partnerky jsem se dozvěděla, že je to tak dobře - nemuseli řešit oni, vyřešilo se samo.