Re: strach z porodu - precitlivelost?

Milá Lucko, se všemi odpověďmi na tvůj dotaz se plně ztotožňuji, já sama jsem podobné obavy zažívala od chvíle, kdy jsem začala zvracet a těmi neustávajícími nevolnostmi se mi můj stav vlastně neustále připomínal. Nabíhala mi taky husí kůže při listování knížkama a při prohlížení výbavičky. Někdy tak silně, že jsem se prostě rozbrečela. A pak, když mi odešla hlenová zátka to na mě padlo dvojnásob. Najednou to bylo opravdu tady a byla to otázka několika hodin. Měla jsem šílený strach z neznámého, z bolesti, z toho, že teď už mi ale opravdu končí pohodlný život. Ale ten broučínek mi to všechno tisíckrát vynahradil. A to se připrav na to, že po porodu se opět vinou hormonů můžeš cítit možná ještě o něco hůř, než nyní. To těšení na miminko najednou může být to tam a ty budeš úzkostlivě přemýšlet o tom, že teď už se nedá nic vrátit. Co se mnou dělaly hormony v šestinedělí bylo opravdu šílené. Těhotenství bylo ve srovnání s tím procházka růžovým sadem. Nehci tě děsit, jenom spíš připravit na to, že hormony dokážou s psychikou nadělat pěknou paseku a že porodem obavy a strachy zdaleka nekončí. Ale hlavu vzhůru, snaž se třeba podle knížek nebo časopisů o nějaké relaxační techniky jako je třeba meditace, kdy si pohodlně sedneš, můžeš se opřít o polštáře, zavřeš oči, budeš zhluboka dýchat a položíš si ruce na bříško. Snaž se odpojit od všeho dění kolem tebe a myšlenkama si povídej se svým miminkem. Říkej mu, jak se na něj těšíš, jak ho máš ráda. Snaž se toto aplikovat vždy, když na tebe přijdou chmury. Opravdu to dokáže trochu pomoci. Moc ti držím palce, ať se ti bez problémů narodí krásné a zdravé mimi.