Poddanost vs. vyjadreni vlastniho nazoru

Rad bych souhrne reagoval na prispevky Lidy,Sarky i Renaty.
Nikdy jsem nepsal o tom, ze by poddavani se bylo "tupe poddavani se", jak pise Lida. Tupe poddavani se je predstava nas, Cechu, kteri takovou vychovu (dle meho nazoru hodne nestastnou) zazivali. Ale prave dite, kteremu rodice nastavi dostatecne siroke, pritom pevne hranice, dokaze byt daleko svobodnejsi, pevnejsi a se svym nazorem, nez deti bez nich. Ja poddavanim se v zadnem pripade nemyslim uslapnutou vychovu (je mi smutno, kdyz vidim treba male kluky, jak jsou totalne uslapnuti, sotva ze sebe neco vyskrehotaji. Umim si predstavit, jaci z nich vyrostou "muzi" a to je smutne).
Ve svych prispevcich jsem psal o tom, ze v zajmu rodice je, aby s deckem o vecech, kterym je schopno rozumet, povidal!!!
K nazoru Lidy - ja jsem mluvil predevsim o malych detech. Samozrejme s "deckem" v puberte nebudu jednat stejne!!! Tady naopak uz vetsinu veci musim resit komunikaci! "Deformaci" jsem myslel to, kdy se dite zamerne vyhyba "problemum/odpovednosti/ukolu..." nejakou diskusi,ktera neni vecna,ale jen se snazi z neceho "vykecat" a jsem svedkem toho,ze to delaji uz treba 3-lete deti! Tebou popisovany pripad neni v zadnem pripade to, co jsem mel na mysli.