Poslušnost??

Děkuji všem, kteří reagovali na můj příspěvek " Jak mám přimět syna, aby poslouchal". Některé rady jsem si vzala k srdci, především názory Šárky mi jsou blízké a potěšilo mě, že i pokud nebudu příliš tlačit na pilu, mám šanci vychovat slušného a spokojeného člověka a o to mi především jde. Taky se mi moc ulevilo, když jsem zjistila, že v tom nejsem sama a že i jinde mají tvrdohlavé čertíky. Ráda bych reagovala na dva pozdější příspěvky. Především ohledně sprchování vztekajících se dětí: zkusila jsem s Tomíkem cosi na způsob osprchování, oplácala jsem mu obličej žínkou namočenou ve studené vodě a nepřejte si vidět, co se dělo. Měla jsem pocit, že zešílí. Proto si ani nedovedu představit, že bych ho osprchovala celého. Je možné, že u některých dětí tato metoda zabírá, ale z vlastní zkušenosti vím, že není zdaleka universální. A dál bych se chtěla vyjádřit k názoru Michala. Já sama jsem byla vychovávána podobným stylem, jaký popisuje. A dodnes nejsem schopna prosadit svůj názor. Užírám se, cítím křivdu, ale nejsem schopna jít do konfrontace. Mám pocit, že už se nezměním a moc mě to štve. To byl jeden z důvodů, proč jsem prosila ve svém prvním příspěvku o radu jiné maminky. Aby můj syn ve snaze vychovat ho co nejlépe, nedopadl jako já.
Ne že by se něco výrazně zlepšilo v jeho chování, od doby, co jsem prvně psala, ale přinejmenším já mám lepší pocit. Už se nebojím, že něco ve výchově prošvihnu.