Daniele

Danielo, já se přece na Tebe vůbec nezlobím!!! Jen mám po těch pár měsících kopřivku, když mi někdo říká, co nejde, nebo co si myslí, že by nemohlo jít. Kdybys viděla Filipa, nebo jiné děti, jako je on, tak bys nikdy nemohla vypustit z pusy, že hostitelská péče pro něj není vhodná! To je dítě, které jinak pobude ještě nějakou dobu v postýlce, bude čučet do zdi, a pak šup do ústavu sociální péče mezi mentálně retardované apod. Každý kdo se o to zajímá ví, že hostitelská péče je právě u takovýchto dětí nejpotřebnější, protože jen tak se naučí, že je někdo miluje a přijímá, že existuje pláč při odchodu, ale i těšení a radost z opětovného setkání. A bude z něj člověk s emocemi, ne loutka, co sedí, mlčí, nechodí a tudíž neobtěžuje. Zažila jsem léčbu při hypoglykemickém šoku - léky a pak nechat ležet a koukat na něj přes sklo, až se z toho dostane sám. Tak jsem ho trošku pochovala a pomazlila a bylo to. Ale sestry mě od té doby neměly moc rády. Chápu, že nemůžou dělat všechno. Ale proč bránit lidem, kteří chtějí pomoct? (A to jsem nebyla jen já.)
Úhrnem: pí Benešová není osoba na svém místě. Filipa inzerovali už když mu byl rok jako veselé dítě, ale pokud vím, neudělali pro něj téměř nic; kromě toho, že mě naštvali a jednu zájemkyni odpudili nekompetentním vyjádřením. I kdybych po ní chtěla cokoliv, není seriózní obvolávat ústav a nemocnici a pomlouvat mě, ale spíš by bylo na místě snažit se dítěti pomoct. Naštěstí její "pomluva" byla tak očividně ujetá, že nad ní ti, co mi to tlumočili, kroutili hlavou. Fakt ale je, že už jsem se taky dozvěděla (odjinud), že jsem divná, protože chci kvůli mrzákovi dát roční dítě do jeslí. Pravdou je, že můj tříletý syn začal 2x týdně docházet do soukromé školky na kurs kreslení a hudebky. Prostě někteří lidé nechápou, přoč se staráš o dítě, o které oni ani nezavadí pohledem.
Závěr: NRP Filipovi nepomohlo, pí Benešová jednala neprofesionálně, neslušně a dost podivně. A výsledek? Filípek dál leží na samotce a čučí do zdi. Já kdybych dělala v NRP, tak budu za každého zájemce o takové dítě vděčná.
FOD už našel několik pěstounů, protože se aspoň snaží! Bohužel ti poslední, co si ho dokázali vzít domů, ho zase vrátili, protože na vlastní kůži poznali, že není žádná legrace ve dne v noci sondovat vzteklé nekomunikující dítě. Pumpička, kterou popisuješ, u něj nepřipadá v úvahu. Já jsem mu sice dohodla dobrého lékaře na klinice, ale nemám právo ho tam přesunout, takže nic. Ach jo. Omolouvám se, že jsem se tak rozepsala, ač jsem původně ani nechtěla.
Dani, vše dobré. Napiš prosím Tě svůj dojem z regrese.
Monika