Howgh

Ahoj Danielo. O tom, kam s Filipem, jednám už téměř půl roku - s lékaři, psychology, speciálními pedagogy, sociálkou, rodinou... Mé řešení je nejlepší ze všech špatných variant. Píšu to tu poněkolikáté a už naposledy - to dítě dostává hadicí do břicha po 3 hodinách jídlo. Když si to vezmeš na triko a v noci zaspíš, může umřít. Kdyby to bylo jednoduché tak, jak si myslíš, neboj se, že bych Filípka dávno neměla doma. Mně šlo o to, aby byl v soukromé instituci, odkud si ho denně můžu brát a třeba na noc vracet. Pro dítě, které za 2,5 roku života nepoznalo nic jiného než nemocniční postel, to kruté není. On totiž neví, že se spí doma, s rodiči v posteli, nebo v pokojíčku.
Ty pořád hledáš důvod, proč se mnou pí z NRP jednala tak, jak jednala. Já si myslím, že s každým kdo je ze svobodného světa, schopný myslet sám za sebe, s otevřeným srdcem a minimální empatií, tak s ním se můžeš dohodnout. Někdy to nejde a to je případ o němž mluvím. Je to navíc už moje druhá špatná zkušenost s touto institucí a je to stejná zkušenost i mé kolegyně; podobně jako o KÚ Krč mluví desítky lidí (s výjimkou jedné ženy, která se domnívá, že je tam všechno OK). Nevylučuju, že někdo může mít zkušenost jinou a chápu, že je hájíš, protože chceš s nimi komunikovat. Přeju Ti vše dobré, ale má zkušenost je opravdu lepší všude jinde (jak už jsem psala - pěstounské sdružení, FOD, Diakonie, DAR, Sluníčko, a dokonce i sociálka).
Proto jsem se Tě snažila na to upozornit, abys nebyla zklamaná. A to je vše k tématu Filip. Howgh.
Kdybys mě trochu znala, věděla bys, že nemluvím do větru a vše kolem Filípka atd. mám dopodrobna zmapované.
Pozdrav panu Dolejšovi a napiš něco o regresi. Vše dobré, Monika.

P.S. Klárinko, zkušenost je fakt nepřenosná.