Re: Děťátko

Danielo, já samozřejmě nejsem blázen. Mám zkušenost nejen se svými, ale i s cizími dětmi, a to i s těžce postiženými. Za Filipem jsem chodila dva měsíce, někdy každý den, někdy každý druhý. Dvakrát se mnou byl muž, párkrát děti, které ho vozily na klouzačce (mají 3 a 5). X-krát jsem s ním byla venku, naučila jsem se sondovat, mám zkušenost i s lékařskou péčí a bydlím cca 5 minut od nemocnice. Máme zahradu, kde by se mohl proběhnout atd. Kromě toho jsem Filipa ještě s jednou holkou naučila za 14 dnů chodit a začal taky mluvit - hned mi sám od sebe říkal mami. Zvažovali jsme, jak mu pomoct. Vyřídila jsem psycho testy a vše potřebné. Nikoho nepředbíháme, protože víme, že ho nikdo nechce, ani do pěstounské, ani do osvojení. Vždy se někdo najde, kdo si to pak rozmyslí. Tohle byl pokus z naší strany pomoct. Jenže pak se setkáš s lidmi, kteří pomoct chtějí (DAR, Diakonie, FOD), nebo s těmi, kteří pomoct nechtějí, nebo je nad jejich chápání, že Ty pomoct chceš. A to je v tomto případě KÚ a NRP. Pá, Monika