Re: polykani

Ahoj Dani,

za tu dobu jsem se stala opravdu odborník na stravovací návyky dětí. Všichni mi říkali, že tak velké dítě (55 cm, 4 kg při narození) bude od dvou měsíců vyžadovat tužší stravu, kašičky na večer, ale ona mi dokonce v třech měsících spala 14 dní celou noc (neskutečný balzám na psychiku moci se vyspat), takže jí to muselo stačit, jinak by se budila hlady. Pak se začala zase budit, ale už jenom kolem jedenácté, to jsem já často ještě ani nespala a pak nad ránem asi v pět, ve čtyři, takže pohoda.
Pak mi moc plakala, bylo to asi 10 dní co jsme dovršily půl roku, vypila mi už všechno mlíko, tak jsem jí kolem půlnoci zkusila dát Sunar (předtím ještě vyvařit lahvičku, dudlík, neměla jsem to připravené, když to nepotřebuju, udělat poprvé mlíko, to chvilku trvá a do toho řvaní, perná chvilka :-). Důvěřivě otevřela zobáček, ale jak jí tam káplo troška Sunaru, tak se oklepala, začala plakat ještě víc no a nezbylo, než jí tak nějak "naprázdno" ukojit.
Nevím jestli tohle nebyl ten odrazovací moment, že od té chvíle byla vždy ve střehu, když se jí něco blížilo k pusince.
Pak jsem bohužel dala na rady babiček, že nesmím začít s ovocem, ale se zeleninou, jinak mi jí nebude chtít jíst. Tak jsem zakoupila mrkvičku první lžičku a samozřejmě ani vidět, potom jiné mlíko (Hamilon, Nutrilon) aby ochutnala aspoň jinou chuť mlíka, když nemléčné nechce - všechno to šlo kočkám. Možná kdybych začal aovocem, tak by jedla aspoň to ovoce, ne nic než mlíko.
Pak jsem šáhla i po sladkém příkrmnu a jednou se povedlo, přesně v den, kdy jí bylo 8 měsíců, snědla poprvé s chutí celou lahvičku (tu menší) hruškového pyré s jogurtem (Hami nebo kdo to vyrábí), ale to byla tak všechna radost co mi poskytla. Pak se zasekla, kdoví proč a nechtěla už ani to. V devíti měsících mi už doktor říkal, že prostě musí. Když jenom dvě lžičky denně, ale musí (jinak rostla dobře, asi jsem produkovala hodně hutné mlíko, sama bych ráda věděla z čeho :-). Srdce mi krvácelo, ale věděla jsem, že když jí to nenaučím, tak to bude moje chyba, když jí něco začne chybět. Takže posadit si dítě na kolena jeho zády k sobě, pak nemůže uhnout směrem dozadu, udělat pohodu (knížka, hračka, televize - u nás fungovala i reklama, ta jí paralyzovala pozornost a nevšimla si, že jí) levou rukou obejmout kolem ramínek když se brání a v nestřežené chvilce šupnout lžičku nečeho, asi bych těď volila něco sladkého, přesnídávku, jogurt. Tak zjistí, že i jiné je dobré.
Pití byl taky problém. Chtěla jsem původně, abych nemusela používat lahvičky, ale hned hrníček, ale samozřejmě, když ne lžička, tak i hrníček ani vidět. Tak jsem si odstříkávala svoje mlíko (ale po devíti měsících i to jde už hůř) a zkoušela jsem jí ho dát z lahvičky, aby si zkusila nový způsob se známou chutí. Povedlo se to do ní dostat jen jednou, když mi doktor poradil nechat jí vyhladovět. Měla jsem jí nakojit ráno a pak zkusit příkrm nebo mlíko z lahve ve dvanáct, když nebude chtít, tak ve dvě, když zase ne, tak vydržet do čtyř. Pokud neuspěju s tím krmením ve dvě, měla jsem mu zavolat ve tři hodiny, že mě povzbudí, bylo potřeba :-). To bylo strašně na nervy, malá už dávno řvala, já málem s ní, mlíko jsem měla v lednici, nakojit jsem jí nesměla, lžičce se bránila, flašce ještě víc a to viš že vyhrála. Něco přece jenom vypila z lahve, ale pak se slastně přisála ke mně. Víckrát jsem to nezkoušela.
Jsem se nějak rozepsala, snad ti to pomůže. Důležité je, aby dítko (nebo spíš máma) objevilo i jinou ichuť, než je mateřské mlíko. Já jsem jí dávala přesnídávky, dva tři dny, pak zase na dva tři dny přestávka a jenom kojit, aby se nezablokovala úplně, pak zase zkoušet a v těch devíti deseti měsících už víc přitlačit, i nasilu do něj něco dobrého dostat, a s kousáním to přijde samo. V jednu chvíli se začne zajímat i o jiné jídlo, než jsou kašičky, ty dnes Anička doslova nemá ráda.
Ale neboj, jednou se to zlomit musí, kojené přece nebude až do tanečních :-).