Re: Pro Kiáru

Jířo, věř, že tři děti dají docela slušně zabrat...Zvlášť, když se dvěma lomcuje puberta. Taky se mi stalo (už jsem to tu psala), že mi selhalo tělísko a já potřetí otěhotněla. Bytové podmínky stísněné (bydleli jsme s mými rodiči v jednom bytě) a pracovala jsem tenkrát ve vytunelovaném podniku, který spěl k likvidaci (Banka Bohemia).
Svedla jsem se svým mužem boj, abych si mrňouska mohla nechat. Teď, o šest let později, bych asi podlehla. Spousta věcí se změnila a já vidím, že bych na to čtvrté mrně prostě neměla. Proto jsem nasadila HA. A vida, dozvěděla jsem se, že jsem padouch, protože nechávám vyhladovět ubohá embrya. To mě právě na celé věci štve, snaha „rozdělit“ antikoncepci na „vhodnou“ „nevhodnou“ a „vražednou“. Mě paradoxně nejvíce vyhovovala přerušovaná soulož (nevhodná). Pak jsem se rozhodla, že budu „osvícená“ a nechala jsem si zavést tělísko (tenkrát ještě nebyly stránky Prolife, aby mě odsoudili za to, že v sobě nosím „permanentní gilotinu“) a po necelém roce byl na cestě náš Junior. Tak jsem přešla k HA. Na přibaleném letáčku bohužel nestojí „pozor, má potencionální abortivní účinek“, ale jenom to, že zabraňuje ovulaci...Sice mi chvíli trvalo, než jsem překousla, že mi v mém těle hospodaří nějaká chemie, která zabraňuje přirozenému procesu, ale vidina nechtěného těhotenství byla silnější. Teď, když mé manželství dospělo do poněkud krizové situace jsem HA vysadila. Ne pro abortivní účinky, ale abych si od té chemie odpočinula...Zní to cynicky, ale mě víc trápí děti týrané – ty kdo někdo nechá vyhladovět či zemřít úmyslně, než možnost vyhladovění neuhnízděného zárodku, o kterém bohužel těžko můžu vědět, že ho v sobě mám. Ale týrané děti není „resort“ Prolife, jak mi bylo řečeno při mých diskuzích na jejich serveru.
Taky si nijak nemůžeme vyskakovat, nebýt finanční podpory rodičů – nevím, nevím. Je to smutné, že ve svých pětatřiceti nejsem schopna finančně zabezpečit rodinu. Tady nejde o moře, tam se děti můžou podívat až budou mít svůj vlastní život. Spíš jde o různé kroužky, výlety, školu či školku v přírodě, plavecký výcvik... A samozřejmě oblečení a boty, pomůcky do školy... ...Není toho málo. Není jednoduché sehnat s malými dětmi práci. Není jednoduché zvládnout při práci rodinu. Ale každá si musíme nastavit svou laťku tak, jak uvážíme samy. Nikdo by nám ji neměl předurčovat. Samy musíme poznat, co zvládneme a co už ne. Nevadilo by mi mít dětí jako smetí, případně přibrat nějaké do pěstounské péče. Ale tak vysoko si tu laťku nezvednu, aniž bych ovlivnila své blízké. Děti, moje rodiče, u kterých stále bydlíme...Paní Zdena psala, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého. Dalo by se to aplikovat i na tento případ...Stejně tak nemohu opustit svou práci a jít dělat to, co by mne opravdu bavilo. Znamenalo by to citelný odliv financí a spousta věcí by se stalo ještě nedosažitelnějšími (opět nejde o moře).
No, tady i na Prolife jsem se nadiskutovala až až. Nejsem pro to, aby byl potrat metodou antikoncepce. Ale taky nejsem pro úplný zákaz. Každá si to pak musíme srovnat sama se sebou. Všechny ty řeči, že když jsme schopny jít na potrat resp. užívat abortivní či nevhodnou antikoncepci, nemáme úctu k životu a jsme (zjednodušeně řečeno) sobecké potvory mi přijdou dosti demagogické (demagogie: frázovité a lživé působení na lidi a jejich city a pudy zneužitím lichých slibů, pocitů a předsudků nebo neznalosti – škrtněte, co se nehodí). A to, že antikoncepci užíváme hlavně proto, abychom si mohly nevázaně užívat, už vůbec. Dále, že kondom nechrání před AIDS...a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
Prolife si říká Hnutí pro život. Ale zajímá je, co se stane s človíčkem, až se narodí?
Jířo, omlouvám se, původně jsem odpovídala vám a jak je mým dobrým zvykem, rozepsala jsem se na všechny příspěvky dohromady...
Omlouvám se.