pušky nebo sporáky?

Víte,já nevím,nechci tady psát zase svůj názor jako v diskuzi "hračka roku",netvrdím,že puška,pistol,či dýka jsou ty nejsprávnější hračky,to rozhodně ne,ale...Podle mně je důležité,co dětem vštěpujeme,co je učíme.Můj syn má "zbraní" až-až.Je to správný bojovník,chodí na judo a chce chodit i na karate.Velice dobře však ví,že jsou to jen hračky.Sám vidí v televizi co opravdové zbraně způsobují,ve správách je toho denně dost.Když na amerických školách spolužák zastřelil a zranil své spolužáky,nechápal to.Ptal se "mami,proč to ten kluk udělal?A kde vzal opravdovou zbraň?"Ostatně myslím si,že hodně dělá systém.Momentálně si jaksi nemůžu vzpomenout na případ,že v Čechách mělo dítě školoupovinné zbraň a použilo ji proti svým spolužákům,nebo učitelům (i když možná se to stalo).Ale jak často vidíme takové zprávy z Ameriky,z té úžasně vyspělé země na tak vysoké úrovni a jak často vidíme takové zprávy z Čech?Jakou šanci má dítě v Čechách koupit si zbraň?Bezpochyby nulovou,kdežto v Americe je to velice jednoduché.Ostatně když to vemete do detailů,tak holčičkám by se neměli kupovat hračky typu "dětská kuchyň",je tam přece sporák.A je 100x pravděpodobnější,že když máma bude vařit,holčička v nestřeženém okamžiku přijde ke sporáku a šáhne na tu rozžhavenou plotýnku,nebo stáhne vařící vodu na sebe,než že kluk se doma dostane k opravdové zbrani.A tragedie je na světě.
Já si se synem na vojáky hraju i na Indiány.Střílíme po sobě,mečujeme se a padáme na zem,jsme špinavý jako čuňata,ale jsme spokojeni a šťastný.Jako dítě jsem se na vojáky hrávala s mím dnes již bohužel mrtvým bratrancem a mám tak na něho i své dětství krásné vzpomínky.A chci aby můj syn měl taky krásné vzpomínky na své dětství,prostě si nemyslím,že dělám něco špatného tím,že si hrajeme na vojáky.