Re: Pokroky

Ahojky,
není nad pokec se spřízněnou duší a tady jich je požehnaně:)

Báro, když jsem začala cvičit s Lindou a měla jsem obavy o její správný vývoj, tak jsem samozřejmě zabrousila sem a hledala rady a porady zkušenějších maminek a doma jsem to pořád omílala. Taky jsem si posléze „vysloužila“ bezpočet komentářů (hlavně od máti) typu „to máš z toho, jak furt čteš tu Rodinu, pak se tady stresuješ a ono se Lindě nic neděje a za nás nic takovýho nebylo a byli jsme v klidu“. No, upřímně řečeno jsem ráda, že za nás něco takovýho jako Rodinka je. Myslím si, že to člověka spíš uklidní, než aby ho to stresovalo, když se může podělit o radosti a starosti, jak pěkně vystihla Ivana.

Baruško, Linda je v postýlce neuvěřitelný čilouš. Na hrací dece na zemi neudělá ani ťuk, ale v postýlce je například schopná doplazit se z nohou až do čela. Dnes ráno ji manžel načapal, jak se snaží nacpat si do pusy konec kablíku od dětské chůvičky! Najednou jí nebylo zatěžko si na bříšku drahnou dobu s něčím hrát opřená o ručičky, přičemž snaha o totéž při hře na zemi vyvolává hurónský řev:) Kablík byl (dle názoru rodičů) velice dobře maskován pod mantinelem, co je kolem postýlky, ale ta mrška ho stejně objevila:)

Velkou část dnešního odpoledne jsem strávila snahou o udržení našeho dítka na břiše. Ze zad jsem ji vždycky překulila na bříško, odkud se ona samozřejmě střelhbitě obracela zpátky a ještě se přitom děsně řehnila, jakou to maminka zase vymyslela prima hru:)