Re: Life-stkám jen znásilnění
Ahoj Zuzano, tvou vzpomínkou na interupční komise se mi vybavilo, co prožila moje švagrová.Po porodu prvního dítěte u ní propukla tzv. laktační psychóza. Byla půl roku na psychiatrii a potom nějakou dobu v invalidním důchodu. Vzhledem k tomu, že neustále brala nějaké léky, nemohla brát hormonální antikoncepci. Nitroděložní tělísko jí museli vyjmout, protože ji způsobilo zánět. Stalo se, že otěhotněla. Strašně si přála druhé dítě, ale zároveň měla vleký strach, že se její nemoc bude opakovat a že se z toho už nedostane. /Jen ona sama nejlépe věděla, čím prošla: odloučení od dítěte, náročná léčba, elektorošoky. To, co vyváděla, když byla "mimo" si naštěstí nepamatovala./ Po dlouhém a mučivém zvažování se rozhodla pro přerušení. Přesto, že proto měla tyto důvody, musela předstoupit před interupční komisi, kde byla nucena do detailů soudruhům a soudružkám, kteří tam byli, vypovědět, proč to dítě nechce. Nechtěli pochopit, že ona to dítě strašně chce, ale že z těchto důvodů ho prostě mít nemůže. Útočili na její city a vzbuzovali v ní pocit, že je krkavčí matka. Na zdi za nimi visel obrovský plakát malého miminka, jak natahuje ručičky a říká:"maminko, proč mně nechceš?" Přišla tam odtud úplně vyčerpaná. Dlouho se trápila, než se zase dala trochu dohromady.
A jen tak mimochodem, paní Zdeňko, mohla byste sem napsat /určitě to budete vědět/, kolik procent žen je postiženo po porodu laktační psychózou? Jsem přesvědčená, že je to pouze mizivé číslo. Ale přesto se to stává.
Odpovědět