Re: Dobrá nálada

Dančo, myslím, že je to asi 3 týdny, co tady nějaká holčina (snad promine, že jsem si to nezapamatovala) odmítla postižené mimčo. Ale že by někdo odmítl dítě zdravé a měl pro to jakékoliv důvody, tak to nevím.
Je fakt, že když nám volali, že pro nás mají děťátko, tak jsme celé hodiny (než jsme jí viděli na fotce a vyslechli si chorobopis) mluvili jen o tom, co se stane, když se nám nebude zamlouvat. Teď, když o tom tak píšu a přemýšlím, tak si uvědomuji, jak je to vlastně krutý. Ale je to rozhodnutí na celý život a každý to musí zvážit podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.
Už jsem jednou psala, že se tu rozdělujeme na dva tábory. Jedni jsou ty (včetně mě) které si přejeme pomoc sami sobě - toužíme po zdravém krásném miminku. V druhé skupině jsou ty, které touží pomoc v první řadě dětem - jak postiženým, tak dětem jiného etnika, které se do rodiny dostanou jen velmi těžko.
Možná, že jednou, až se nabažíme našich zdravých dětiček a užijeme si veškeré radosti (i starosti), jako ostatní biolog. rodiče, že pak jednou taky podáme ruku nějakému tomu hůře umístitelnému drobečkovi.
Ale zatím chceme jen to, co má většina lidí na tomto světě - zdravou, krásnou rodinu. A myslím si, že na tom není nic špatného, ani sobeckého. Alespoň já se za to nestydím.