Re: SOS - nevíme jak na spaní

Dobrý večer,
u čtyřměsíčního miminka si nejsem naprosto jistá. Já jsem byla ještě hodně nervózní z jejího pláče, a tak jsem se ji snažila uklidňovat co možná nejdříve. Cesta vyplakání se končila jejím hysterickým záchvatem.
Večerní ukládání bylo samozřejmě spojeno s kojením. Hanička pila, dokud neusla a potom jsem jí opatrně přenesla do postýlky, bylo to kolem 20 hodiny. Budila se hodně často a rozhodně to nebylo jenom hlady. Moje snahy o uklidnění končily dalším kojením. Ale jakmile nastoupil manžel, sice s pláčem (nic hrozného),přesto se nechala ukonejšit v jeho náruči a taktéž položit do postýlky.
Nakonec jsme se dohodli a týden spali manžel s holčičkou jenom oni dva. A já si říkala, že zázraky se dějí. Po třech dnech šlo všechno jako po drátkách a na konci týdne už byli sehraný tým : pochovat, pohladit a rychle položit zpátky do postýlky. Nesmím zapomenout na dvě věci : 1. Kňourání nepovažuji za srdceryvný pláč a snažíme se ho ignorovat, dokud v pláč skutečně nepropukne. 2."Zázrak" se odehrál, když malé bylo 7 měsíců.
P.S. Poté začly prázdniny, cestování sem a tam, Haniččino zvykání si na nové prostředí a opět nastoupila maminka. V září jsme začínali jakoby od nuly.
Určitě má cenu to zkoušet, neboť i malá miminka dobře vědí, co nechtějí. Na nás je, abychom je přesvědčili o tom, že např. spaní v postýlce není žádná tragédie. Naopak se daleko lépe vyspí než namačkáni na rodiče.

Hanička chodí během dne spát ve 12 hodin ( po obědě ) a spí do dvou i tří hodin odpoledne.
Mnoho úspěchů s uspáváním !