JUPÍÍÍ!!!!

Tak máme srdíčko!!!! Jsem 7+3tt a mimčo pěkně povyrostlo, minule bylo stěží vidět, dnes jsem ho hned uviděla (připadalo mi jak obr) a má 10mm.
Jsem strašně moc šťastná a opět brečím (zakázala jsem si brečet, pokud to špatně dopadne, ale na tu opačnou variantu jsem vůbec nemyslela). Manža se mi smál, jestli prý teď plánuju brečet celý těhotenství.
Vím, že ještě není vyhráno, dyť jsem teprve v osmým týdnu a čeká mě jich dalších 32, ale jsem ráda, že se nám podařilo překonat tento první kritický bod. K nervům mě přispělo i to, že jsem během minulého týdne přestala téměř mít nevolnosti a taky ostatní příznaky jsou nějaké slabší, nechápu to, jestli mé tělo si tak rychle zvyklo na těhotenství???
Příští týden jdu už ke své normální gyndařce.
Holky, moc vám děkuji za všechna ta povzbudivá slova, která jste mi napsaly, jste strašně moc hodné. Vím, na koho se můžu v takovéhle situaci obrátit.
Teď to musím jít všechno vydýchat a trošku si zdřímnout, nějak mě ten psychický nápor poslední hodiny zmohl. Ještě jednou DĚKUJI!!!!!