Re: SOS - nevíme jak na spaní

Milá Katko,
nejsem si úplně jistá, že ti poradím, navíc správně, nicméně mě se osvědčilo dělit se o tyto povinnosti s manželem. Věřím tomu, že dítě je od narození osobnost a tak se i projevuje i reaguje. Já jsem ta matka, které se stahoval žaludek i při sebemenším kńourání, a manžel naopak klidně sledoval večerní zprávy, zatímco náš poklad zoufale volal o pomoc, ať už ho kruci někdo vyndá z té postýlky ven!!! Jakmile se o ní v tento čas staral on, pláč sice neustával, ale byl stále meně naléhavý a trval stále kratší dobu. Dnes naše holčička usíná bez nás sama a bez pláče, spí celou noc, i když se občas vzbouzí, tak se umí zase sama uspat. Důležité je opakování stále stejného rituálu, ovšem podotýkám, že takového, jaký zvolí rodiče, né miminko. Naše Hanička chodí spát ve stejnou dobu (19.00 hod.) a před spánkem se odehrávají ty samé rituály : koupání , mazlení , pití mléka a zpívání, nakonec položení do postýlky a odchod z místnosti.
Od manžela jsem se naučila určitému nadhledu a on ode mne nutné dávce pečlivosti.
Vím bezpečně, že u tak velkého dítětě, jaké máte vy, to bude dvakrát tak obtížné. Nicméně budete-li dostatečně vytrvalí a "spolehlíví" ve smyslu neoblomného opakování téhož, nakonec vaše dítě pochopí, že tak to bude a přizpůsobí se. Bude zkrátka vědět, do čeho jde.
Přeji mnoho úspěchů a čím dřív začnete, tím lépe.