Re: ahoj

ahojky,
Ivet, koukám,že vy máte choroby vybrané na dlouhou dobu dopředu. tak ať už je brzo všechno ve starých kolejích.
A váš zážitek se zloduchem,ten by nenechal klidným asi nikoho. Já mám pocit,že se musím propadnout,už jen když vidím,jak mrňous někomu něco bere nebo na někoho sype písek. A to ho stejně všichni omlouvají,že je ještě mimino.A když pak viděj mámu slonici,tak mě ještě politujou... Taky nevím,kde je ta míra,kdy už se nedá pořád omlouvat že je malej a že tomu nerozumí,aby pak z něho nevyrostl malej grázlík. po roce v USA z toho mám panickou hrůzu,protože ty jejich "malý osobnosti" by potřebovali řezat od rána do večera.

Jinak jsem stále vcelku. už fakt umírám,ale vypadá to,že si to tentokrát musím vyžrat všechno.