Nazdárek

Moc všechny zdravím. Mám radost, jak se některým véééélmi daří. My jsme na nové škole zatím v pohodě. Včera manža mluvil s paní ředitelkou. Berťa prý je divodý a svůj, ale zvládají ho a jestli to tak bude pokračovat, tak prý není problém. Už tam chodí měsíc, tak kdyby byl takový šílený agresor a škrtič a nezvladatelný, tak by to už museli poznat. Ještě k tomu českému jazyku. Berťa je dysortografik - kdybyste viděly to červené moře v každém přepisu. Sama nechápu, když vedle sebe napíše tři stejná slova: např. jablko, tak mu u prvního musím říct: co ti tam chybí-hledí, hledí, pak si vzpomene, že tečka nad j. U dalšího stejného slova znova hledí, jako by to slovo nikdy neviděl a po dlouhém přemýšlení na to kolikrát ani nepřijde. Tak nevím, jestli má cenu se tím zabývat, protože u nás je to zatím marné. Jinak mu v nové škole vše jde. Je fakt, že někdy nezvládá tempo třídy, protože v bývalé škole pracovali úplně jinak. Na této je to spíše nejméně 20 minut z hodiny samostatná práce, protože učitelka má l. a 2. třídu. Jinak škola je úžasná. Když tam člověk přijede, vládne tam taková pohoda a klídek, což se o té minulé říct nedalo. Já se dneska taky mám, protože Berťa je doma - mají ředitelské volno - tak mám takový víc prodloužený víkend. Ještě, že jsem mu včera ihned po příchodu domů otevřela aktovku. Měl tam hozené rozpůlené jablko - na dně a všechny knihy a sešity už byly hezky nasáklé. Myslela jsem, že ho roztrhnu. Jituš, moc tě s Nelou lituju. Vím, že je to děsně vyčerpávající, ale musíš vydržet. O biofeedbacku jsem mluvila s psycholožkou tady u nás na PL a ta mi to velmi rychle vymluvila. Prý to je jen tahání peněz z lidí. Nevím, upustila jsem od toho nápadu a zatím nebere Bertík ani žádné prášky. Já mám pocit, že jsem to v době Berťových 3 let ještě vůbec neřešila. Nevím, jestli byl víc zvladatelný nebo jsem si to ani neuvědomovala. První syn (je mu teď 20) byl opravdu hodně podobný. No a taky mi tenkrát bylo velmi málo přes dvacet, tak jsem to asi brala trošku jinak.S Berťou jsem měla doma děsný frmol. Manža nechtěl, aby velké děti chodily do školy na obědy, tak jsem vařila 3 a půl roku každý den pro pět lidí. Byla to fuška.
Zato od té doby vaří výhradně manžel. V sobotu než vstanu, ustelu a dám se do pořádku, má nachystané kafíčko, snídani a skoro uvařený oběd. V tom je opravdu báječný. Já vařím pouze když je na služebce nebo když mě do kuchyně vůbec pustí. On totiž nesnáší, když se mu tam "prý" motám. Jo a každý den mi chystá svačinku do práce. Tak jsem si ho tady pěkně pochválila. Holky, jak je u vás. Tady zatím swvítí sluníčko a prý má být ještě zítra až 21 st. To by bylo super. Minulý týden v pátek jsme poprvé opékali buřty, takže jsme zahájili sezónu. Snad budeme dnes pokračovat. Pěkný a klidný víkend všem!!!!
P.S. Nějak jsem to psala hlava - nehlava, tak promiňte, snad se v tom vyznáte