Re: Útoky

Jerry, já ti rozumím, jak to myslíš. Zcela.
Specializované školky jsou, i školy jsou. Ale je jich strašně málo. Rodiče mají na výběr a myslím, že velmi často je jediné kritérium - spádová školka, ať to máme co nejblíž.

Když to tak vezmu, tak třeba případ dítěte v mé bývalé MŠ:
- dítě fyzicky velké, od 1. minuty ve třídě neřízená střela válcující celou třídu. ČJ žádná, nereagující na jméno, ale záměrně a vědomě - pardon - vysírající (zavoláš, dítě ti utíka, furt - hahaha, honička, srandička, vezmeme to přes děti, věci, do silnice, mimo hřiště atd). S nápady typu chytím kámen a hodím s ním jen tak cestou mezi děti. Nějaké příčina - důsledek, ani za rok žádná změna v pochopení.
Ok, dítě dostane AP (po x měsících a každodenním stresu a nemožnosti pracovat s ostatními dětmi). Ale dítě je v MŠ 2 roky, všichni evidentně vidí, že to nejde, dítě se moc nelepší, změny minimální. Opravdu náročné pro všechny strany, ale dítě musí mít šanci, inkluze, podpora atd.. Přijde ZŠ, tam nastává mazec, protože světe div se - opravdu tohle dítě není slučitelné s běžným provozem běžné třídy (leze pod lavicemi, píchá do spolužáků nůžkami, zdrhá, ječí atd). Dítě uždávno mohlo procházet nějkými speciálními vyšetřeními, být v jiném zařízení. Mít specializovaný přístup. A třeba se někam posouvat. Místo toho jsem já poslouchala, jak jsme na něj málo přísní, a že mu přece stačí dát hranice a zařvat na něj, ne asi?!
V tuto chvíli - mám ve třídě děcko s tak jasným chováním PAS, že nevím, jak to jde přehlédnout. DG máme ale uplněě jinou, AP máme. Díky bohu. Stav je ten, že děcko nekomunikuje, nereaguje, nevydrží u ničeho - jasně, adaptace, určitě bude o něco líp. Jenže já neumím pracovat s tímto dítětem, ostatní se jej částečně bojí, všichni se snaží ho respektovat. Jenže celá třída je paralyzovaná. A zase - jemu utíkají zasadní roky v zasadním věku, kdy s ním mohl pracovat někdo zkušený, odborník, ve vhodném prostředí (nikoliv mezi dalšími 20 - 22 dětmi včetně dětí s jinými specifiky, které tam taky máme). Ale to zase nikoho moc nezajímá. Přece školka to nějak zvládne. Tohle děcko nevzali nikam jinam v okolí, speciální školku netuším, zda mu vůbec někdo nabídl. Jsou nacpané a je jich málo. Diagnostika PAS je na rok až dva čekání.
U jiného dítěte v MŠ jsme čekali na potvrzení, vyšetření, depistáž skoro rok. A to jen díky tomu, že rodiče jsou fakt spolupracující.
Pokud rodiče nechtějí, nespolupracují, nemusí nikam a nic. Dítě mají přijaté, s nárokem k docházce. Že nezvládá, je agresivní, mlátí, škrtí?? Vyřešte si to. A i když dítě dojde přece jen třeba k nějakému odborníkovi, tak na zprávu o stavu nemáš nárok. I když by ti to fakt pomohlo. Rodič nechce ukázat, nemusí. Dojalo mě , když nám spádová poradna vrátila 2x dítě s tím, že je nevyštřitelné. Tím to skončilo. V prostředí 1:1 spolupráce nemožná, ale pro dítě a školu z toho plyne náprava grafomotoriky. Ehm ehm. Dál nic. Tak dík, no.