Re: Podolí- velkovýrobna poporodních depresí

Skoro rok mi trvalo než jsem se odhodlala napsat tento článek.Do 36. týdne jsem měla bezproblemové těhotenství,pak jsem přišla do UPMD .Na běžnou kontrolu.I začali mě zkoumat,nebot je asi zaujalo,že jsem tělesně postižena a těhotná.Skončila jsem na odd.P3.Vyděšená.Informace aby člověk z většiny lekařu doloval heverem,ale byly i výjmky např.MUDr.Barešová.Nakonec mě donutili k souhlasu s cís.řezem.Co by dávali mé dceři šanci narodit se přirozeně když mohou operovat.Dr.Buben mě během operace odmítl informovat o jejím pruběhu ačkoli jsem ho o to žádala a málem začal ještě před příchodem mého manžela,jehož přítomnost byla předem dohdnuta .No manžel nakonec vpuštěn byl.Na šetinedělí byly fajn sestry,kt.tímto děkuji,ale děsná doktorka pediatr,kt.nás s malou nechtěla pustit domu,kvuli banálnímu otoku prsíček.Nejsem přece schopná s dítětem dojít k lékaři v místě bydliště,tedy dle paní doktorky,mě se nezeptala.Tak jsem se ozvala a domu jsme šly.Nyni mám už 10 měs.poporodní deprese,musela jsem vyhledat psychologa.Ke své dceři stále hledam cestu,ačkoli jsem rodila v pondělí a měla nadstand.pokoj dostala jsem své dítě na celý den až v sobotu...Příště rodím co nejdál od UPMD. KATY--