Re: Ahoj holky

Petro, do Marušky mám sice hóóódně daleko, ale jezdila jsem na dětské tábory jako paprikantka a pak jako vedoucí, zdravotnické kurzy jsme měli povinné a každý rok se opakovaly, tak mi snad něco utkvělo v paměti :o)
Navíc mám asi nejvíc nemocný dítě, takže to co člověk okouká v nemocnici se taky občas dost dobře hodí :o)

A myslím, že není od věci zjistit, kde je nejbližší pohotovost ... zjišťovat to až v případě nouze je dosti neobratné, navíc jsme tam o víkendu, takže jestli vůbec potkáme nějaký domorodce. Věřím, že to potřebovat nebudem, ale tolik dětí dává více pravděpodobnosti, že se něco stane. Syssi, chce se ti tam ještě volat? Nebo můžem poslat mejlík, ať nám napíší, kde je nebližší pohotovost sloužící non-stop, tudíž i o víkendu.

Jinak zase srším historkama, dali k nám na pokoj maminku romku s chlapečkem, tatínek tu byl celý den a odmítal odejít, vypadnul až v půl desátý, dělali tu bugr že Honýs celej den nezavřel ani jedno oko a když konečně usnul, tak ten chlapeček celou noc brečel, budil Honýse, ten byl tak nevrlej, nevyspanej a vzteklej, že si vzteky vyrval tu sondu. Kdyby tu byl klid, tak spí celou noc a sonda sonduje. Takhle nás čeká znovu zavádění, z čehož jsem fakt unešená. Navíc mu budou rejt do nosu - jo, teď jsem si vzpomněla, když mu včera brali krev, držely ho 3 sestřičky a já a čtvrtá sestra mu brala krev. A víte co? On tu jednu držící sestřičku kousnul. Ale já je varovala, že kouše. Dobře jí tak, ona byla ta, která mě ubezpečovala, že když ho tolik lidí drží, tak nemá šanci. Lev je lev, to se nedá svítit a lvi nedávají svou kůži zadarmo :o)