Re: Jasně
Krobice,
já ti tvoje rozhodnutí schvaluji. Sama bych neměla sílu a odvahu postarat se o postižené dítě. Možná to je ode mě sobecké, ale je asi lepší si to přiznat rovnou, než pozdě. Pro mě by tohle byla docela patová situace, jsem cíťa a asi by mě trápilo se rozhodnout.
Co se týče nároků - taky máme malé, bílé, pokud možno zdravé. Nevím, jestli jsou to nároky přehnané, nebo normální. Kdyby mi nebylo odepřeno mít dítě, bylo by taky malé a bílé a doufejme, že zdravé. Takže jenom proto, že to nejde a ne naší vinou, tak se můj požadavek jeví jako náročný??? Náročný může být jenom proto, že takových dětí se dává k adopci jenom velmi málo. Nevím, jestli pochopíte, co tím chci říct - třeba mě budete považovat za povrchního sobce. Já chci žít normálně, mít normální rodinu, bez toho, aby bylo na první pohled vidět, že dítě není naše. Kdybych neměla tu smůlu, co mám, žiju tak už dávno.. Podle mě je požadavek - malé, bílé, zdravé naprosto pochopitelný...
Odpovědět