Re: Nedávno byl Mezinárodní den holokaustu

"o dětech příslušníků SS. Překvapilo mě, kolik z nich zůstalo i po válce nacisty a popirali všechno, co se dělo"

beat, taky jsem o tom kdysi přemýšlela, zdálo se mi to nepochopitelné... dneska mám dojem, že to už trochu chápu - jednak v tom vyrostli jako děti, rodina je formovala a hlavně (především) tatínek byl obvykle pro ty děti velkým vzorem, polobohem (v souvislosti s dobou i místem), takže co řekl, bylo nad zákon... a v dospělosti uznat zrůdnost toho všeho by znamenalo přiznat (si) zrůdnost toho otce... popírání jim umožní to vytěsnit, žít dál v představě o báječném tatínkovi...
navíc mám dojem, že čím horší věci prováděli nebo viděli provádět, tím laskavější byli pak doma, takže ty děti opravdu nemohly pochopit, co se odehrává a muselo být neskutečně těžké si pak toho laskavého tatínka spojit s monstrem, co vraždí a týrá jiné lidi, je snazší si vsugerovat, že se to nestalo, případně že nešlo o lidské oběti...
každopádně je to šílené a hrůzné a mělo by se to připomínat všechno včetně právě těchto paradoxů, bez nich to je totiž pro normálního člověka až neživotné, ve vší té hrůze...