Jasně

Haníno, obávám se že Tě zklamu. Chlapečka jsme definitivně odmítli.

Psycholožka se nám při setkání omlouvala, ať se nezlobíme, ale že to musela zkusit. Věděla, že je to kláda, ale zárověň věřila, že bychom to mohli zvládnout.

Ujasnili jsme si dohromady představy o dítěti, takže velmi pravděpodobně budeme mít časem doma děťátko romské či polo.

P. doktorka říkala, že děti s postižením nebývají moc často, spíše hodně dětí je jiného etnika.

Většina žadatelů by chtěla malé, bílé, zdravé.

Jeden s adeptů říkal: " Nó, my nemáme témeř žádné požadavky na to dítě, pokud bude co nejmenší, naší pleti a zdravé, tak je nám jedno, jestli to bude kluk nebo holka." :)

Říkali nám, že čekací doby jsou různé, právě podle toho, jaké máme požadavky a taky podle připravenosti budoucích osvojitelů.

To jsme zažili, nabídli nám dítě ještě dříve, než nás oficielně schválili.
Musím uznat, že v našem kraji pracují lidi, kteří se snaží a dělají maximum pro to, aby dětí v ústavech bylo co nejméně a dělají to "lidsky".
Kéž by se to dalo říct i o jejich nadřízených.

Ahoj krobice