Re: Za zlobení ve škole do ústavu?

Nemá, ale úplně klidně mít může.

Můj dům na vesnici stál x-násobně míň, než nějaký byt v Praze na sídlišti.

Do města se dá jezdit i autobusem (a dělá to tak skoro každý, protože na té vesnici holt tolik práce není), zas tak drahý to není, děti jezdí za pár šušňů (tuším 5 Kč na jízdu).

Ano, na soukromou školu mám, ale jak píšu, kdyby v tom městě nebyla nebo kdybych na ni neměla, tak nechám dítě na té vesnické základce, což by bylo absolutně nejlevnější řešení.
Kdyby tam byla "blbá učitelka", zkusila bych základku vedle, nebo vedle, nebo vedle...

(nemyslím, nechat přestupovat dítě každý 2 měsíce, ale obejít si ty školy, pohovořit s ředitelkou, podívat se do třídy, kam by dítě šlo, zjistit si reference od jiných rodičů...)

Jak píšu, jiní rodiče zase klidně daj děti do té sídlištní "velkovýrobny", i když vůbec nemusí a děti dojíždí. Takže (to jsem tím chtěla říct), kdybych holt bydlela v tom městě a měla problém s tím, že dítě tam "nezapadá", nechala bych ho radši jezdit na některou okolní vesnici, třeba (ony by se ty děti takhle "dorovnaly" - děti z vesnice, kterým sídlištní škola nevadí (nebo dokonce vyhovuje), do města x děti z města, které potřebují malý kolektiv a jiný přístup, na vesnici.)

Je to i o životních preferencích a o životním rozhodnutí.

100x tu už byla diskuse o tom, že jsme buď měšťáci nebo vesničani (čili ti, kterým vyhovuje žít ve městě x na vesnici). Holt vesničani (což jsem i já) mají v něčem menší a v něčem větší výběr, musej jezdit, ale zase jim zjevně příjde normálnější si pořádně vybrat (když už musím jezdit, tak ať to stojí za to).

Chápu, že zvlášť v Praze, kde je teď mnohem víc přecpáno třeba i díky uprchlíkům (kteří se taky z 99% museli nacpat do Prahy), že "volba není" a že "jsou rádi, že dítě někam upíchli" a "ještě zabírají místo Středočeši", který si (potvory) "dovolej cpát děti do škol do Prahy", tak to musej řešit jinak. Ale kvůli něčemu v tý Praze ty lidi žijou, ne? (já, jako správný vesničan to naprosto nechápu a mám osypky jen z tý představy, že bych něco takového musela dělat) Tak asi to má nějaké jiné výhody... Jen holt, pokud mám dítě náročné na "výběr školy", tak je otázka, jestli to není třeba i na změnu těch životních preferencí. Nebo holt musím otočit tu hlavu a podívat se na druhou stranu, mimo Prahu, jestli náhodou tam třeba (když ostatní cpou děti do Prahy) není někde "volno" a nebylo by to tam pro mé dítě lepší. Nebo zkusit to kombinované domácí vzdělávání (což nabízí naše škola a jistě i jiné) - je to nějaký projekt na MŠMT, kam je jistě zapojených povíce škol - "kombinovaného vzdělávání MŠMT. Tato forma je propojením denního a domácího vzdělávání, je nastavena podle individuálních potřeb." Tak bych hledala třeba i tuto možnost.

I v naší třídě je pár dětí, kterým klasická základka nevyhovovala, byli třeba jedno pololetí na home school a rodiče hledali alternativu, byly se tam na výuku ty děti párkrát podívat, a pak od září na naši školu přestoupili... A přitom ta třída není žádná třída nacpaná "potížistama", kteří by tam dělali šílený bugr, byli nezvladatelní, určitě to není žádné - poslední možnost kam s dítětem, když ho v žádné normální základce nechtějí...

Třeba ten nejnovější chlapec tam chodil už celý červen "na zkoušku" a teď od září na furt a zapadl naprosto v pohodě, nevím, jaké "potíže" měl v předchozí škole, ale tady je úplně v pohodě. Pak tam přišla holčička, která zase byla asi na svoji předchozí třídu strašně chytrá, jak jsem pochopila z rozhovoru s jejími rodiči, a na té stádovité základce ji prostě chtěli "srovnat do průměru". A ta druhá holčička, ta zas byla hodně citlivá a taková "leknutá", že když na ni v normální základce naběhli se zkoušením a písemkama stylem chyba - stupeň dolů, tak vytuhávala a výsledky měla strašný a byla z toho v depresích, že je neschopná, ve třídě se x-krát rozplakala a jaká je z ní správná divoženka (veselá, spokojená, sebevědomá) teď.

Zaplať pán Bůh, že nemáme tu striktní "spádovitost", kde by ta volba nebyla možná. Pak by se ty rodiny opravdu musely stěhovat nebo spousta dětí úplně zbytečně trpět.

A ano, další děti zase od nás odešly (protože holt počet dětí je pevný a nové se bere jen, když některé ze starých odejde).