Re: Smát se jak praštěná pavlačí

Jo, mívám záchvaty nezastavitelného smíchu, kterej mě úplně zboří
Když se poštěstí s manželem, tak je to hrozně fajn.

Shodou náhod jsem se takhle smíchy rozmázla zrovna dneska - a to teda s chlapama, se dvěma kamarádama. V rámci hovoru o tom, co je podstatou mužské přitažlivosti nesouvisející s konkrétním vzhledem či vlastnostmi a jestli je pro to vhodný výraz "charisma", vytasil jeden z nich výraz, který pro tento fenomén používala jeho bývalá trenérka. Jenže výraz "můžo" mi přišel tak neskonale směšný, že jsem se chechotem, který nešel nijak přibrzdit a až bolel, sesypala z gauče dolů k psovi. A když jsem vzápětí na oplátku jim obohatila slovník podobně příšerným výrazem "příro", které se k mužskému "můžu" prostě přesně hodí, tak se úplně stejně sesypali smíchy oni - pochechtávám se tu ještě teď, když si na to vzpomenu, fakt jsem se málem smíchy počůrala a nemohla jsem se ani zvednout na nohy. A pes mi u toho freneticky lízal ucho, asi nevěděl, jak se jinak přidat

Ale zas tak často takovýhle nával nezastavitelného chechotu nezažívám, spíš to bývá po nějakém náročném období (teď jsem měla fakt pracovně výživné dva týdny), kdy přijde nějaká drobná blbost a mě to úplně zboří

A ten stav potom je úžasnej - vyčerpanej a plnej zároveň. Přesně, jak to říká Mary Poppins - jsem naplněná chechtavým plynem a vznáším se pod stropem, dokud není čas jít domů :)