Re: Opravdu jste proti "úlevám" u přijímaček na 8G?

Já si myslím, že je to úplně jedno.

Sama jsem na 8G chodila, nikoho s poruchama jsme ve třidě neměli, byly tam 2-4 děti takové objektivně slabší, ostatní jsme prostě byli inteligentní a studijní typy (bez ohledu na to, že i s náma cloumala puberta atd.).

Moje dítě - teď právě 5. třída (ač objektivně inteligentní) jsem na přijímačky neposlala... Nevidím k tomu žádný důvod. Pokud je dobrá základka, je to fakt zbytečné.

Opravdu jsem radši, že v naší škole se učí pohodově, neznámkují, nemají domácí úkoly, není stres, kolektiv je v klidu, individuální přístup (dneska třeba moje dítě začíná už učebnice pro 6. třídu z matiky, protože 5 už má celou hotovou) všechno je v poklidu... Nevidím důvod měnit to ani za "lepší vzdělání na gymplu" ani za stresové prostředí běžné základky.

Ono je to taky tím, že my jsme objektivně vzdělaní rodiče, máme objektivně inteligentní dítě, čili nepotřebujeme "berličku" (že jako hurá, naše dítě se dostalo na 8G). Víme, že kdyby(chom) chtěli, tak se tam dostalo. (Velký syn teda na 8G chodil, ale ten to chtěl, nechodil ani na žádné přípravky, dostal se, tak samozřejmě mu v tom nikdo bránit nebude, teď už je teda na VŠ. On měl teda třídu na základce nic moc, takže tam to logiku mělo).

Jasně, když máte inteligentní dítě na blbý základce, tak to pro vás může být vysvobození, že jde na gympl...(a pak může zamrzet, že je první pod čarou). Ale spíš si myslím, že je hodně rodičů, kteří se snaží nacpat své průměrné dítě na gympl, aby jako "máme skvělé dítě". Myslím, že kdyby rodiče se dokázali na dítě podívat objektivně a kdyby byl výběr slušných základek, tak by se to tak nehrotilo... A ano, pokud dítě objektivně inteligentní je a taky je studijní typ, jenom má nějakou "poruchu", tak má mít možnost na 8G studovat...

Otázka je, kdo má "větší právo" na to studium - samozřejmě - inteligentní a studijní děti bez poruch - to je volba č. 1.... Na konci spektra určitě budou stát slabé děti navíc s poruchama... Ale co mezi tím - když budu mít poslední místo ve třídě v 8G, vezmu spíš inteligentní dítě s poruchou nebo méně inteligentní dítě bez poruchy, které třeba díky snaze bude mít lepší výsledky nebo inteligetntní díět bez poruchy, ale bez vůle ke studiu (čili který to odflákne, na studium bude pak kašlat...) ??

Podle mě je problém furt stejnej - lidi si myslej, že všichni mají právo na všechno. Nikdy nikdo nemůže mít všechno... Může být, že inteligetní a studijní dítě zazmatkuje a přijímačky pohnojí a nedostane se... A ano, pokud se bodově pohybuju na konci přijímaných (těsně nad čarou nebo pod čarou), tak může být, že mě někdo přeskočí a mě to může připadat jako nespravedlivé... Tak holt mám být lepší... Když budu mezi prvníma pěti přijatýma, tak mě nikdo (i s 10 minutama navíc) nepřeskočí... Pokud jsem 30., protože na 28. a 29. místo těsně skočilo dítě s víc času protože poruchy, tak si holt nemám stěžovat, že jsem se nedostala, protože zřejmě jsem na hraně toho, jestli na to mám nebo ne... Jo, být první pod čarou je vždycky smutný (stejně jako 4. místo na olympiádě). Ale někdo to být musí...

(osobně - mít dítě s poruchama, asi bych ho na gympl (8G) necpala, spíš bych se snažila najít mu solidní základku, kde s ním budou umět pracovat... Ono je lepší být nejlepší mezi horšíma, než nejhorší mezi lepšíma... Když na 8G třídě bude 25 dětí inteligentních bez poruch a já budu 26. (sice) inteligentní, ale s poruchama, dost možná se tam cítit moc dobře nebudu- budu tam třeba nejhorší, outsider atd. )