Re: hlídání a peníze

Jano M,

já v tomhle mám docela jasno. Můj strejda s tetou, kteří mi stejně jako ti tví Tobě pomohli, když jsem to nejvíc potřebovala, přece ke mně žádné povinnosti nemají. Ani mi hlídat, ani mi nic dávat. Když to udělají, je to jejich dobrá vůle, já to vděčně přijmu a jsem za to ráda, ale měli by absolutní právo to nedělat vůbec a já bych nemohla říct ani popel. To, co udělali pro mě, byl malý zázrak, najednou jsem měla zase domov a nemusela jsem do děcáku. Nemyslíš, že to víc než stačí?

Jsou to taky naše jediná babička a dědeček, manžel taky už rodiče nemá. Přesto jsem jim své dvouleté dítě dala na hlídání celkem asi pětkrát, z toho pokaždé na pár hodin, ne na dýl. Oni ho milujou a když to potřebuju, tak mi vždycky ochotně vyjdou vstříc, ale přece už jen nejsou nejmladší, mají své neduhy, ale taky spoustu zájmů a vlastní dceru a vnoučata. Nechci je prostě zneužívat. Snažím se tam často jezdit nebo je zvát k nám, aby se s prckem viděli, ale nechci na ně navalit i tu starost o něj, jestli mi rozumíš.

Strašně si vážím toho, že máme babičku a dědu, a snažím se je pokud možno co nejvíc rozmazlovat.

Proto je mi hodně smutno, když tu občas čtu věci ve smyslu "bába má peněz dost, ale nedá". A samozřejmě je mi smutno i z některých tchyní, ale to je zase jiná kapitola.