8.4.2005 11:15:26 Jana M
Re: hlídání a peníze
Lindo, já to v čem se plácám , neumím dost dobře vysvětlit.Mě se už teď líbí malinké botičky,hračky,oblečky a zkouším jak mi bude slušet kočárek,ale nějak ti taky cítím, že hlídat nebudu. Asi jsem to chytla od své druhé mamky.Oni mně vychovávali od 12 let, to jsem nemohla odmítat materiální pomoc.Když jsem od nich odešla,zařídila jsem si minibyt,vdala se a pořídila dceru,tak mně v tom nechali pěkně dloho plácat.Pak přišel na svět synek.Fakt je že je oblíkali,ale nehlídali ani jednou.Já ty děti všude sebou tahala jako kočka koťata.S mamkou jsme si to vyjasnily raz dva. Ona mi řekla,že mi pomohou v tom směru,že je budou oblíkat,ale hlídat nebudou.Já to vzala jako holej fakt a nikdy ode mne neslyšeli ani jednu výčitku.Děti je mají radi dodnes a já a muž taky.Vím,že kdyby něco,bez pomoci je nenechám a postarám se o ně. Co mně teď napadá a je velmi zajímavé,že muž,který také přišel brzo o rodiče,jevil známky jakoby vzteku,že nám pomáhají.Párkrát exceloval výrokem"aby se z tebe nepo...ly,ale přitom je má rád. To je divný viď? Jó a na jednom se s manželem shodujeme dodnes.Chtěli bychom aby dnes jeho mamka a moje mamka(vlastní)žily a byli.Prostě jen tak aby jsme je měli.Nic nepotřebujeme,postarali bychom se o ně. Nevím jestli to chápeš. Třeba se ve mně něco změní až se nějakéj prcek narodí. No jó,ale co když né.Bojim bojim
Odpovědět