Re: Panický strach o rodiče, nežiju

Petra , mnoho sil.

Nějak se s tím musíš poprat. Hlavně radím nic si nevyčítat.

Co kdyby/ mělo být jinak/ nemělo být jinak s tím se nedá nic dělat. Prostě to tak mělo být. A asi nic změnit nejde a nešlo.(tak to vidím po roce já).
Ten člověk se nezměnil a po vyléčení jede jako před nemocí, pro mě i manžela je to velké zklamání. Mysleli jsme , že to přehodnotí co dělá a jak se chová a přenastaví si hodnoty, nestalo se.

Moji mamku sebrali hrobníkovi z lopaty, jak to zní hrozně loni skoro touto dobou, zkusili na ní něco co se normálně nedělá takto. Šance nebyli skoro žádné. Přišlo se na to moc pozdě. Hlavně díky laxnímu přístupu všech doktorů-hlavně praktické DR. A nebýt ortopeda, který ji poslal jako první na velké odběry krve, tak už tu není.

Nám za tři roky umřelo tolik lidí, ještě před koronou, že moji kluci už říkají, že pořád chodíme jen na pohřeb.