Re: Další dilema

Ne, to jsem si neudělala. Nepoznám, jestli někdo zpívá falešně, sluchem nerozliším ani tercii (přirozeně prý lidé rozlišují půltóny), nemám smysl pro rytmus....

Vlastní dítě nesnášelo, když jsem mu zpívala (v kočárku řvalo, později prostě utíkalo). Všechny mé děti hrály na klavír i flétnu, dvě i na kytaru, takže mám dost představu, na co mám v tomto směru.

"Neslyšení" je i základ mého problému s angličtinou. To není o netalentu na jazyky, ruštinu a němčinu jsem se učila poměrně snadno, angličtina je pro mě ale zakletá. A třeba z francouzštiny úplně šílím, tu vůbec nesnesu, ačkoliv mnoho lidí o ní tvrdí, jak je libozvučná.

U VŠ nejde jen o talentovky, ty už se dneska nedělají, co vím, ale nedám žádný z hudebních předmětů a dneska už ani tělocvik . A do Ústí fakt nejdu, studuje tam už druhá moje kolegyně a šílí z toho, jak se tam chovají k lidem, kteří mají speciální pedagogiku a 30 let praxe. A do UL je to pro mě podobně daleko jako do Brna. Jinak Učitelství pro 1. stupeň se speciální pedagogikou mají i v Praze, ale já nepotřebuju studovat tohle konkrétně, abych byla kvalifikovaná. To je ten paradox, protože už to vystudované mám a kdybych měla vystudované učitelství čehokoliv pro SŠ (jakékoliv řádné magisterské studium v oboru ped. věd., klidně pedagogika volného času), tak mi na kvalifikaci pro první stupeň stačí jen jedno z toho. Ale protože jsem se pedagogem stala pouze doplněním si ped. vzdělání k jiné VŠ, tak mi ta rozšíření podle zákona neplatí.

A navíc já už fakt nechci studovat dalších 5 let další vysokou školu a už vůbec ne proto, abych měla ten správný papír z té jediné správné fakulty.