Re: Další dilema

Vážný,

to se nestuduje. Vždycky jsem chtěla na první stupeň, ale nemám ani průměrný hudební sluch, neměla jsem šanci s hudebkou (tehdy se dělaly talentovky). Tak jsem inženýr, k tomu "učitel střední školy" (ped. minimum, i když jsem učila už před ním). Začínala jsem právě s fyzikou, k tomu chemie, informatika a hlavně třídnictví a tři hlavní předměty ve 4. třídě na škole, kam PPP posílala děti, které měly nějaké SPU v době, kdy se teprve o poruchách učení začínalo mluvit. To byla moje hlavní "škola", kromě toho, že mě to fakt vyškolilo, co se učení týká, ředitelka zajistila hodně skvělých školení a seminářů, prošla jsem půlroční zážitkový kurz s Janou Nováčkovou, byli jsme se podívat ve specální škole pro děti s PAS a děti se STMP a TMP, v každé třídě byla minimálně čtvrtina dětí s nějakou poruchou, žádní asistenti....
Pak jsem s tím ped. minimem učila fyziku a informatiku a znovu si ověřila, že jen druhý stupeň mi nevyhovuje. Takže pak jsem dostudovala speciální pedagogiku pro učitele (CŽV, specializace psychopedie, závěrečná práce o reedukaci dyskalkulie) a učitelství pro 1. stupeň pro učitele (taky CŽV, to mi ani neměli dovolit, ale nějak mě přehlídli), které mi sice ze zákona na první stupeň nestačí, ale přesto mi tam pomohlo.

No a teď mám 6 let praxe v 1. - 3. třídě a přitom pořád učím i tu fyziku a to i v té speciální třídě, vždy jsem měla ve třídě nějaké dítě s SPU a PO, takže s AP, akorát jsem letos musela vyklidit pole, protože máme už dost prvostupňových a já musela na druhý stupeň a už se tedy dva roky placatím i v matematice (a zdá se, že ne úplně neschopně).

Jinak bych si klidně dostudovala specku plnou, jen už na to po tolika doplňujících studiích nemám morálku, čas a už se mi ani nechce do toho investovat další peníze.