Re: Prosba o radu

Zdravím všechny, já mám doma taková "zlatíčka" hned dvě,takže rozumím vééélmi dobře oč jde.Začalo to u Vendy asi kolem roka a půl a vyzkoušeli jsme opravdu všechno(ve třech letech ji manžel vykoupal o půlnoci v řece dokonce třikrát za sebou a opravdu to NEPOMÁHÁ!!,cvakala zubama,ztichla a jak jsme ji usušili a převlékli,začala nanovo).Silou je nezlomitelná a jediná cesta je kompromis.Občas se záchvaty objeví i dnes,ale s rostoucím věkem a přibývajícím rozumem jsou méně časté a já jsem se způsobem pokus-omyl naučila jim celkem předcházet.U Katky teď probíhá "nafukování" doprovázené vztekem a boucháním s věcmi.Na sebe je opatrná,takže si naštěstí nesnaží rozbít hlavu o topení a navíc není nikdy v takové amoku,aby se zcela přestala kontrolovat(na rozdíl od Vendy).Vyčíhla si,že mě bolí,když na mě křičí,že jsem zlá maminka a že ji nemám ráda(popř.kdyby umřela,že bych si našla jinou holčičku,hrůza,co?)a teď to mám "na talíři" i několikrát denně.Skoro vždy mě na vteřinu uzemní a ze mě vyprchá ten moment agrese,v duchu to přehodnotím a reaguji mnohem klidněji a mírněji.Včera zafungovalo pevné objetí,nejdříve se vzpírala a za tři minutky se ke mě sama přivinula,pusinky a vyznání lásky.Jsou to prostě mršky a musíme bojovat jak se dá.Přeji všem včetně sebe pevné nervy a hlavně hodně lásky pro naše broučky.Jana