Re: teda teda

Oilie, aniž bych souhlasila s potratama (už jsem psala včera, jak mě šokovalo, když se mě lékař ptal jestli "to" chci donosit), musím říct, že ale myšlenka na potrat napadala ženy vždy! To není jen výmysl posledního století, kdy je potrat jednoduchý, takřka přirozený a "body friendly"...určitě i neplánovaně těhotnou (no, tehdy spíš nechtěně:-) v 16. století napadla myšlenka na potrat a pokud to myslela vážně, tak od ní neupustila...metody byly, jsou a asi ještě dlouho budou kruté (od "vyhnání" plodu jedem, přes horké koupele až po ty pověstné pletací jehlice). Vždy jde o zabití (jestli bych to nazývala přímo vraždou, tam jsem opatrná, už kvůli tomu, že když má dítě vadu neslučitelnou se životem, maminku těhotenství ohrožuje na životě (a má doma třeba malé děti, které ji potřebují) nebo dítě vzniklo po znásilnění, tak tam je to fakt sporné a vražda je podle mého silné slovo) a proto to dobré není.

Nicméně, s těma dokumentama nesouhlasím, já se obávám, že ty, které se pro potrat rozhodly (resp. zastávají názor "je to moje tělo a můžu si s ním dělat co chci"), to stejně nezlomí, akorát to vžene do očí slzy a připraví pár nocí s hroznými sny osobám citlivým, které by na potrat nejspíš nešly (viz. Nicole).

A ještě něco, někdo tu obhajoval lékaře, že se na osud těhotenství ptají rutinně...proč jako? Ono bohužel pro řadu neplánovaně těhotných žen a dívek je na otázku: " A chcete si to nechat"? docela snadné (a popravdě i logické) odpovědět: "vlastně ani ne". Ta otázka předjímá odpověď a to je špatně. Žena aby svoje dítě před gynekologem bránila!!! Kde to jsme???