Re: Mate někdo dítě doma, i když by už mohlo do školy?

"Konzervo, dobře, zažila jsi nekompetentního pedagoga . Nevím, jestli je to důvod separovat děti podle takzvané motivace."

Já jsem někde psala, že se mají děti separovat podle motivace? Já mám názor, že každý má být za svoji práci přiměřeně ohodnocen. Takže když je zadán skupinový úkol a někdo se na to vybodne, nemá to jít k tíži těch, co pracují, a z práce těch, co pracují, nemá mít výhodu ten, kdo nedělal. Takže nic o separaci. A o svojí zkušenosti jsem psala, protože Monty zpochybňovala, že by taková situace v praxi mohla nastat. Pak napsala Sally, že to tak ve škole měli a já se přidala se svojí zkušeností.

"A s tím srovnáváním s druhými, co jiného jsou známky než srovnávání? Ty se s tou línou holčičkou nesrovnáváš, ale po 150 letech tě mrzí, že ona se flákala?"

Známky jsou určitý systém hodnocení. Další možný je slovní. V práci je hodnocením mzda. A nejde o to, že bych se s Vendy srovnávala, jaké máme známky. Pokud bychom měly známky nebo jiné hodnocení podle skutečně vykonané práce a snahy, tak mi je fuk, jakou měla známku ona. Mně vadilo to, že musím dělat za ní a ještě jsem na to doplácela.

"Hřejivý pocit, že něco umím, mám bez ohledu na to, jestli to umí sousedka, prostě mi dělá radost, že mi to jde, radost z tvorby. To by vedle těch "důležitých" jedniček měly děti v nepřirozených kolektivech přirozeně mít. "

Hřejivý pocit, že něco umím, mám bez ohledu na to, jestli to umí sousedka, prostě mi dělá radost, že mi to jde, radost z tvorby, pokud jde o věc, která mě baví a zajímá. U předmětů ve škole, který mě nebavily jako byla právě ruština, fyzika, šutrologie, jsem žádnou radost z toho, že něco umím neměla. Ty jsem dělala jen proto, že jsem musela. A o známku mi šlo proto, že jsem chtěla jít na střední školu. A protože jsem nebyla génius, jak mi podsouváš, ani děsnej pracant, neměla jsem samý jedničky, aby mě vzali automaticky, tak jsem se snažila ty lepší známky nahnat, kde se dalo, ale zase tak, abych se kvůli tomu nepřetrhla.