Re: Pecka od tchýně

to Radka:
Moje mamka mi při narození mé dcerky řekla"nepočítej s tím,že bych ti někdy hlídala" Celých 18 let mi děti šatila.Tím myslím od spoďárů po oteplovačky.Na jaře vzala holku šla s ní do centra a oblíkla ji od hlavy k patě.Klukovi vždy koupila nějakou věc.Ale nikdy né tolik jako dcerce.Holka na to byla pyšná a kluk byl smutný.Manka též sjezdila hodně zemí a vždy přivezla holce víc než klukovi.Dlouho mi to nedocházelo až jednou přivezla holce z Francie spoustu věcí a klukovi tričko.To bylo holce 9 a klukovi 6. Manžel přišel domů,holka se chlubila co vše dostala a kluk seděl se skloněnou hlavičkou a mlčel. Manžel se ptal kluka co že dostal on a kluk se skloněnou hlavičkou jen řekl"jenom tričko". Když to teď píšu snad je mi to líto i po tolika letech.Za celých 18 let neřekla,že vezme některé z dětí sebou na dovolenou.Já jí to za zlé nikdy neměla, akceptovala jsem,že se prostě nechce starat a pečovat o děti.Nám přidai tu na jedno auto,tu na chalupu,tu 100.000,-na další auto.Prostě starat se o děti ji nebralo.Navíc jsem byla vděčná za to, že mi takto pomáhá,protože peníze které bych dala za oblečení dětí jsem mohla šetřit.Nikdy jsem jí to nevyčetla.Je prostě taková jaká je a já jí mám ráda dodnes. Velmi si jí vážím,dodnes se s ní skoro o všem radím a zrovna včera mne speskovala za to, že ani já se nechovám k synovi tak jak bych měla a že mi do toho jak vypadá snacha nic není,a to že je bordelářka je synova věc a né moje. Myslíš si, že mi při tom bylo dobře? Nebylo, ale ona měla celkem asi pravdu.Zkus tchými respektovat takovou jaká je.Ať dává víc jednomu nebo druhému.Je to její rozhodnutí a její peníze,její věc.Prostě je taková.Buď se jí chce nebo nechce.

to Ivča:Nemylím si,že bych byla ufňukaná jen jsem prostě chtěla říct co cítím.Zatím si nemohu dělat co chci.Protože,přesto,že jsou děti dospělé chodí za námi a svěřují se s různými bolístkami a problémy a povídáme si o jejich starostech.Tu šoupnu jednomu a tu šoupnu druhému. Fakt je že oběma stejně.Holce řeknu"hele dala jsem mu tolik,tak tady máš taky tolik".Nechci aby jednou až tu nebudem si navzájem vyčítali"tobě dávali víc".
Do jejich rodin zásadně bez pozvání nelezu, abych byla upřímná nechce se mi tam ani ,když nás pozvou. Nevím jestli je to tím, že začínám být pohodlná a nebo chci mít prostě klid.Však oni si to přeberou.Jdeme tam "jen když jde o život" chápeš jak to myslím.Neustálý kontakt nevyžaduju.Stačí,že mi jednou za čas zavolají vím,že jsou zdraví a v pohodě.Nebo zavolají,že přijdou na kafe a pokec.Nebo jestli jsme v poho mi s tátou. Na případnou otázku"jestli budu hlídat" se nebudu dívat do diáře jestli mám nebo nemám čas, spíš budu sondovat jestli "se mi chce a nebo nechce". Komentáře stylu za mých mladých let se to dělalo jinak.......co se dělalo jinak? Akorát,že jsme vyvařovaly a žehlily pleny.Jinak si myslím,že ve výživě,výchově a péči se toho moc nezměnilo.Nevím s jakými se to teda stýkám kamarádkami,ale oni ti docela chtějí vědět jak to chodilo tenkrát a docela se u toho i nachechtáme,když to vyprávím. Kdyby mi řekla výhrady do očí.........sposta lidí nedokáže,říct výhrady do očí.Někomu k tomu chybí odvaha,někdo je taktní.Pravda se snáší dost špatně. Které není trapné se zeptat co člověk potřebuje.........tak k tomuhle mám prapodivný přístup. Vždycky jsem si lámala hlavu co asi tomu člověku udělá radost,jestli to potřebuje nebo ne jsem nepřemýšlela.Hlavně aby měl radost.Je to dost pracný.Ale radost se dá poznat(z očí,tónu hlasu,chování atd.)Taky jsem zažila "němý úžas",ale pak se to zvrhlo v prču.
Tvů ideál tchýně je hezkej.Jenom se bojím,že nesplnitelnej už proto,že jsem děsně nedokonalý. Teď jsem se ti asi zprotivila ještě víc, ale nic si z toho nedělej "nikdo nejsme dokonalý".