Re: Dokumenty o péči o autistické děti dnes na čt1

pěkné shrnutí lží v tomto dokumentu sepsal Tomáš Hečko
Tomáš Hečko
m2og.n ddtuSiSmbna upoinsovt logreo9:m3d9 ·
DÁREK ČESKÉ TELEVIZE KE DNI AUTISMU (nesmírně dlouhý a velmi smutný status)
Dnes je 2. duben, Den porozumění autismu. Ještě před měsícem bych si nemyslel, že ho budu trávit zveřejňováním nejdelšího textu, jaký jsem kdy na Facebook dával. Pak se na mne ale obrátilo šest rodičů o pomoc s mediálním zastupováním. Česká televize totiž několik dní před tím odvysílala upoutávku na pořad Infiltrace, ve kterém se objevily záběry jejich dětí s poruchou autistického spektra (PAS) pořízené skrytou kamerou přímo při terapii. V průvodním textu k pořadu televize nazvala rodiče “šmejdy”. Od té chvíle s těmito lidmi prožívám neuvěřitelný příběh posledního dílu téhle dokumentární série. A, přiznám se bez mučení, dospěl jsem do situace, kdy jsem sice pronikl k jádru problému, vše je ale příliš komplikované na to, aby o tom psala média. Jediným způsobem, jak mohu těmto lidem ještě pomoci, je proto tenhle status. Zkuste mu, prosím, věnovat pět minut svého času. Budu se snažit být co nejstručnější a držet se faktů. Pokud by se věci případně chtěl ujmout některý novinář, může mne kontaktovat, veškeré podklady, které uvádím níže jako důkazy, mu mohu zprostředkovat.
Příběh pořadu Infiltrace, který se měl vysílat v březnu, pak jej po protestech Česká televize stáhla a který se bude podle posledních informací vysílat 12. dubna, je dnes už velmi obsáhlý a nemám prostor popsat všechny jeho aspekty. Zájemce odkazuji na článek Anežky Čermákové “Na ČT míří žaloba. Kvůli dokumentu, v němž tajně natočili děti s autismem” (https://bit.ly/3mkONdi), který vyšel na seznamzpravy.cz v sobotu 27. března. Je v něm popsáno i to, jak nad dokumentem ztratila Česká televize kontrolu, když jej jedna z autorek Ivana Lokajová rozeslala přes Úschovnu a dala jej “k volnému použití”. Pořad tak doputoval na můj stůl a stal jsem se tak, kromě autorek dokumentu a natočených rodičů, asi jediným člověkem v této zemi, který mohl jeho obsah konfrontovat s realitou. Berte proto řádky níže jako chabý pokus položit fakta proti řetězci lží a manipulací, který jsem byl nucen zhlédnout. Jen podotýkám, že jsem sám část své profesní kariéry zasvětil tvorbě publicistického a dokumentárního obsahu pro různé české televize jako redaktor, dramaturg a producent.
A nyní k vlastnímu pořadu. Bohužel to příliš veselé není. Jen výčet lží, které v pořadu zazní.
LEŽ Č. 1: Centrum okrádá rodiče dětí s PAS
Už první rámování příběhu je ze strany autorek obří manipulací. Divák si má myslet, že se bavíme o jakémsi centru, které nabízí své služby veřejnosti. “Jsem maminkou autistického chlapce. Terapie od půl devátý do dvanácti bez jídla za 33 tisíc na měsíc. To je strašný. Vydělávají na potížích rodičů dětí s poruchou autistického spektra.” (doslovná citace upoutávky, včetně řazení výpovědí).
SKUTEČNOST je zcela jiná. Na přelomu roku 2019 a 2020 odešla z pražského ABA Centra zkušená terapeutka, která měla důvěru skupiny šesti rodičů, s jejichž dětmi pracovala. Dohodli se proto, že aby mohla terapie jejich dětí pokračovat, zorganizují pro ně malou terapeutickou skupinu. Toto nové centrum (budu mu tak říkat) zařídili v bytě, který jeden z rodičů vlastní. Žádné jiné dítě s PAS, ani dítě Barbory Boháčkové, která v pořadu vystupuje jako infiltrátorka, v této skupině nebylo. Rodiče na provoz dávají pouze své peníze. Nic z toho se v dokumentu neobjeví. Tvrdit o rodičích, kteří nové centrum založili sami pro sebe a své děti, že “vydělávají na potížích rodičů dětí s poruchou autistického spektra” je čistá lež. Mluvit o nich jako o šmejdech je za hranicí mého chápání. (důkazy: přímé svědectví všech rodičů, stanovy zapsaného spolku a zápis z ustavující schůze, dostupné ve Sbírce listin).
LEŽ Č. 2: Dokument představuje hlavní terapeutku jako majitelku firmy, která vydělává na rodičích dětí s PAS
SKUTEČNOST: nové centrum je neziskovou organizací, terapeutka je jedním ze zakládajících členů spolku. Nové centrum vzniklo z iniciativy rodičů dětí, kteří neměli jinou alternativu péče o své děti. (důkazy: stanovy zapsaného spolku a zápis z ustavující schůze, dostupné ve Sbírce listin).
LEŽ Č. 3: Nové centrum není v době natáčení založeno a přitom již nabírá lidi
SKUTEČNOST: infiltrátorka začala s dětmi pracovat 10. února 2020, spolek byl založen na ustavující schůzi 4. února 2020. (důkaz: zápis z ustavující schůze, dostupné ve Sbírce listin).
LEŽ Č. 4: Infiltrátorka je neprověřený člověk tak říkajíc z ulice, přesto dostala důvěru pracovat s dětmi
SKUTEČNOST: paní Boháčková dříve chodila na zácviky do pražské organizace ABA Centrum. Měla tady za sebou odpovídající praxi u ABA terapeutky, která nyní působí v novém centru. Znala i děti, o kterých v dokumentu mluví. V zásadě jen pokračovala ve stejné práci na novém místě. Je nutné, aby od ní v této situaci někdo požadoval ztotožnění občanským průkazem? (důkazy: osobní svědectví, potvrzení o školení paní Boháčkové v ABA centru, soukromá korespondence paní Boháčkové se členy Spolku z té doby).
LEŽ Č. 5: Paní Boháčková nastoupila do nového centra jako ABA terapeut
SKUTEČNOST: paní Boháčková v novém centru nikdy jako ABA terapeut nepracovala. V centru pracovala jako behaviorální technik, což je člověk na začátku školení. S dětmi pracovala přesně podle předpisů pro tuto roli, tedy pod dohledem ABA terapeuta, jehož oficiální titul je behaviorální analytik (důkazy: osobní svědectví rodičů dětí, dohoda o provedení práce).
LEŽ Č 6: O děti se starají lidé bez průpravy a vzdělání
SKUTEČNOST: v době natáčení skupina rodičů - zakladatelů nového centra hledala vhodné spolupracující osoby, které se dále zaškolí. Nalezli několik lidí vhodných na pozici behaviorálního technika, kteří měli následující průpravu: dvě studentky Filozofické fakulty UK, obor psychologie, absolventka Střední pedagogické školy s několikaletou praxí učitelky na 1.stupni ZŠ, ergoterapeutka s mnohaletou praxí. (Důkazy: potvrzení o studiu, maturitní vysvědčení, CV).
LEŽ Č. 7: Rodiče o dětech a práci v centru vědí jen to, co se dozví z videí natáčených pracovníky nového centra
SKUTEČNOST: rodiče mají nadprůměrnou starost o to, jaký je stav jejich dětí a a zda se zlepšuje a je mi až trapné to sem psát. Vždyť pro ně za významného úsilí a nákladů zařídili tohle centrum, proboha. Jsou v intenzivním a pravidelném kontaktu s terapeuty, na terapii aktivně spolupracují. (Důkaz: osobní svědectví všech rodičů, lékařské zprávy dětí vypracované klinickými psychology a psychiatry).
Abychom si teď trochu odpočinuli, zařadím první vsuvku. Velký prostor dostávají v dokumentu scény, kdy zamračená redaktorka pouští kdoví jak sestříhané záběry skrytou kamerou hostu ve studiu, který je emotivně komentuje. Upřímně: nasaďte člověka se skrytou kamerou na čtrnáct dnů do svého bytu. Z natočeného materiálu vám sestříhám pět minut, na jejichž základě vám na dveře zaklepe když ne policie, tak sociálka určitě.
Takže sledujeme psychiatra MUDr. Jaroslava Matýse, který se nerozpakuje bez znalosti jakéhokoliv kontextu komentovat kdovíjak sestříhaný materiál a děti, o kterých neví vůbec nic. Ačkoli k tomu nemá svolení rodičů, děti nevyžádaně diagnostikuje před redaktorkou a vlastně celým Českem. Upřímně, nedokážu si představit, co bych dělal, kdyby se toto stalo mému dítěti s postižením. Ve svém oficiálním stanovisku k pořadu to Národní ústav pro autismus (Nautis) komentoval: “Nepovažujeme za vhodné, že za odbornou stranu se v dokumentu vyjadřuje pouze MUDr. Matýs, který nejenže není odborníkem v aplikované behaviorální analýze, ale v dokumentu se ve svých vyjádřeních dopouští i chyb týkajících se autismu.” (https://bit.ly/39CIX1L)
Jsem si jist, že tuto část budou jednou u soudu komentovat soudní znalci z oboru dětské psychiatrie a tak nebudu prozrazovat víc, než že se v těchto pasážích dokumentu najdou i komické momenty. Třeba když MUDr. Matýs bez uzardění tvrdí: “Děti s autismem, tak tam může mít k tomu ósídíčko (obsessive-compulsive disorder, obsesivně kompulzivní porucha, pozn.), k tomu může mít úzkosti, ale i ADHD, ale hlavně mentální retardaci.” (TCR 10:09:37) Na obrazovce je přitom dívenka, která je podle nálezu odborníků výrazně nadprůměrně inteligentní (důkaz: výsledek odborné diagnostiky poskytnutý rodičem).
Že se takovýto neuvěřitelný způsob práce s natočeným materiálem dostal do závěrečného střihu považuji, vedle samotného skrytého nahrávání dětí při terapii, pro které nebyl žádný myslitelný důvod, za nejhorší selhání kreativní producentky a dramaturgyně Lenky Polákové, ale vlastně celého televizního schvalovacího procesu.
Připraveni? Dobrá, jedeme dál. Je čas na mé oblíbené téma: peníze.
LEŽ Č. 8: Za péči platí rodiče přemrštěné a neodpovídající částky
SKUTEČNOST: Možná to nechcete slyšet, ale pokud se vám v Česku narodí dítě s PAS, stát vás v tom nechá. Pokud dítěti chcete dopřát některou z terapií (není to jen ABA terapie, možností je samozřejmě více, například OTA terapie), připravte si měsíčně 20.000, ale spíše 30.000 korun a více. Klidně 60.000 každý měsíc. Rodiče z tajně natočeného centra neplatí přemrštěné částky. Oni platí dnešní tržní částky a z těch spíše ty nižší. Rodin, jako jsou ty s dětmi v tajně natočeném centru, jsou v České republice stovky, možná tisíce. A pak je samozřejmě násobně více rodin, které na takovouto péči prostě nemají. Stát jim v tom nijak nepomůže. (Důkazy: rešerše cen organizací nabízejících intenzivní terapie pro děti s PAS, odborné posudky, které dokládají pokroky všech dětí za dobu terapie).
Tady zasadím druhou vsuvku, abyste pochopili další informace. Rodiče dětí, které aspoň jednou navštívily Školské poradenské zařízení, mohou tento odstavec přeskočit.
Ve chvíli, kdy do základní školy přijde dítě, které má přiznaná podpůrná opatření (nejznámější podpůrným opatřením je například asistent pedagoga), vstupuje do hry Speciálně pedagogické centrum (nebo Pedagogicko psychologická poradna). Jsou to instituce, jejíž pracovnice nebo pracovníci pomáhají škole začleňovat dítě do třídy. Udělají základní diagnostiku a pak pomáhají při tvorbě vzdělávacího plánu, jednou za čas se přicházejí přesvědčit, jak dítě ve škole prospívá. Přímo s dítětem ale terapeuticky nepracují. Jsou společně se školou a rodičem odpovědní za proces začleňování dítěte do třídy.
LEŽ Č 9: Centrum zneužilo státní peníze nekvalifikovaným školením pracovnic Speciálně pedagogických center nevyškolenými lektorkami.
SKUTEČNOST: Program Národního ústavu pro vzdělávání placený ze státních peněz je určen pracovnicím Speciálně pedagogických center (pamatujete? To nejsou terapeuti). Mají s dvaceti hodinami praxe pod dohledem zkušeného ABA terapeuta (behaviorálního analytika) dosáhnout nejnižší pozice v hierarchii ABA, tedy behavorálního technika. Cílem je, aby si osahaly praxi s dětmi s PAS a s metodou ABA. Aby, až budou pracovat s dítětem s PAS, které terapii absolvuje nebo absolvovalo, měly při diagnostice potřebné informace. Aby si všichni na ose terapeut - rodiče - Speciálně pedagogické centrum - škola rozuměli a proces začlenění dítěte proběhl bez zádrhelů. Ještě jednou: nemají s dětmi samy terapeuticky pracovat (to na této pozici ani nesmí). Přesně to, tedy praxi pod vedením zkušeného ABA behaviorálního analytika, v centru dostaly. To, že ke školení docházelo bez přítomnosti oprávněného supervizora, že pracovnice školila sama, si paní Boháčková vymyslela a bude to po odvysílání pořadu součástí žaloby na ni. K žádnému zneužití peněz nedošlo. (Důkaz: svědectví všech pracovnic, které v té době společně s paní Boháčkovou v centru pracovaly).
LEŽ Č. 10: Centrum vyplácelo pracovníky načerno
SKUTEČNOST: Centrum v období mezi založením spolku (4. února 2020) a jeho zápisem do spolkového rejstříku (10. března 2020) ještě nemělo bankovní účet. Nakonec infiltrátorku, která tehdy byla na podpoře v nezaměstnanosti (nebo to alespoň tvrdila), vyplatil o své vůli z vlastních peněz jeden z rodičů v hotovosti. (Důkaz: mailová korespondence s paní Boháčkovou z té doby).
LEŽ Č. 11: Centrum se domlouvalo se státní institucí na nezákonném vyplácení státních peněz, navíc v situaci, kdy k tomu nebylo oprávněno
SKUTEČNOST: Jednání s pracovnicí NÚV proběhlo po založení spolku a z právního hlediska mu nic nebránilo. Tvrzení, že spolek nebyl oficiálně založen, je lež, autorky neznají rozdíl mezi založením spolku a zápisem do spolkového rejstříku. Na zachyceném jednání jde o to, že oprávněná osoba za spolek souhlasí, že praxe pracovnic Speciálně pedagogických poraden může fakticky začít okamžitě, fakturovat objednateli bude centrum moci ale až po zápisu do spolkového rejstříku, kdy si zřídí bankovní účet. Přesně to se stalo a práce pro NÚV byla vyfakturována v dohodnuté výši a ve chvíli, kdy byla dokončena. K žádnému pochybení nedošlo, vše je právně i účetně naprosto v pořádku. Spolek v této věci nemá co skrývat. (Důkaz: účetní závěrka za rok 2020).
Nebudu už svůj text dále prodlužovat. Mohu jen říci, že seznam manipulací a lží bude po odvysílání pořadu součástí trestního oznámení na Českou televizi. A ten seznam je ještě o něco delší, než to, co jste právě dočetli.
Nejsem přítelem konspiračních teorií u věcí, které se dají vysvětlit obyčejnou lidskou hloupostí. To, co jsem viděl, je ale tak neuvěřitelné, že váhám. Je samozřejmě docela dobře možné, že autorky Šárka Maixnerová a Ivana Lokajová, infiltrátorka Barbora Boháčková a kreativní producentka Lenka Poláková prostě jen nezvládly své ambice a podlehly pokušení přibarvit realitu způsobem daleko překračujícím meze novinářské etiky. Že dramaturgické brzdy televize selhaly. Že ředitel vývoje pořadů a programových formátů Jan Maxa dále šířil a hájil lži a manipulace pořadu ve facebookových diskuzích, protože chránit své podřízené je prostě jeho práce. To možné je. Kdybych měl ale dále zkoumat motivace, proč tento pořad vznikl v takovéto bizarní podobě, zajímaly by mě určitě dvě věci. Vztah mezi touhle ostravskou tvůrčí skupinou a dětským psychiatrem z Ostravy-Poruby, který loni začal svou politickou kariéru a publicita v hlavním vysílacím čase mu určitě neuškodí. Tím spíš, že po odchodu z čela profesní organizace mu hrozí propad do bezvýznamnosti. A vzhledem k celkovému vyznění pořadu bych byl zvědavý i na to, zda Infiltrace není záměrně připravenou kartou v aktuálním boji o to, zda, podle jaké legislativy, kolik a hlavně komu by měly zdravotní pojišťovny proplácet účty za péči o děti s poruchami autistického spektra.
To ale není moje věc. Já jsem chtěl, aby aspoň na Den porozumění autismu dostali slovo rodiče, kterým Česká televize na jejich otázky neodpovídá a kterým bez ptaní zveřejnili citlivé záběry jejich dětí. Rodiče, kteří se lžím a manipulacím jinak nemají jak bránit. Abyste věděli, že je tady šest rodin, které jsou i tak v dlouhodobě obtížné životní situaci a které už měsíc špatně spí. Že je tady stát, který těmto lidem jejich situaci příliš neusnadňuje a právě teď je prostřednictvím veřejnoprávní televize označuje za šmejdy. A že existuje Kodex České televize ošetřující mimo jiné natáčení skrytou kamerou (https://bit.ly/2OeLoQB), který podle mého názoru právě dostává pěkně zabrat.
Děkuji vám, že jste dočetli až sem.
P.S.: Tento text je o tom, jak konkrétní tvůrci přistupují k televizní dokumentární tvorbě. Nejsem nijak zainteresován na ABA terapii, nijak ji neprosazuji. Nemyslím si, že se hodí pro každé dítě. Znám její zastánce i odpůrce. Znám rodiče, jejichž dětem pomohla, rodiče, kteří ji zkusili a odešli od ní i rodiče, kteří by ji nikdy nezvolili. Nebudu tedy na tomto místě na toto téma diskutovat a prosím, abyste se toho zdrželi i vy.
P.P.S.: Prosím Daniel Stach, kterého si velice vážím a který má dle programu moderovat diskusi navazující na uvedení pořadu, aby si v rámci své pečlivé přípravy přečetl i výše uvedený text.
P.P.S.: Pokud by se někdo chtěl věcí dále zabývat, usnadním mu práci. V prvním příspěvku najdete přesné momenty dokumentu, na které v textu reaguji, včetně TCR.