Re: Ockovat ci neockovat

Moje první reakce na povinné očkování byla, že v žádném případě se nějakám experimentem z leknutí očkovat nenechám.

Jsem ráda, že se můj stařík, děda očkovat nechal. Je mu 90 a myslím, že jeho takové ty vedlejší účinky, které možná vyjdou najevo až léty, už ho tolik nemusí trápit. Má dobrý pocit, že je chráněn a může ven mezi své. Hodně ho to zvedlo. I když říká, že už na životě nelpí, vidím, že se cítí nyní určitě líp a zase začal vyhledávat lidi a ožil.

No a my. Jeden syn má (těžce vybojováno, ale opravdu prokázáno, že má alergii na nějaká aditiva v očkovacích látkách) očkování u něj je komplikovanější. Druhý syn má jistou genetickou vadu kůže a také jsme očkování řešili. Dcera je standardně očkované dítko bez komplikací, zdravá. Všichni sportují a i když my jsme už kovid s manželem prodělali. Děti byly negativní. Netrpí ani na chřipky, angíny nebo tak něco, žádné záněty středouší, to fakt neznám. Jako dokážou si třeba všichni během jednoho měsíce něco zlomit a nechat se několikrát zašít, to zase jo. Pak je pět let klid a pak si to dáme všechno, včetně manžela do jednoho týdne, jako v loni a každý při jiné aktivitě na jiném místě republiky.

Já, ve jménu toho, že jsem už stará pixla, letos mi bude 40, ale necítím se, že bych tu chtěla v případě problému zanechat tři nebožátka. Manžel je o 10 let starší. Jsme ve formě. Sportujeme, běháme, dětem zatím jakž takž stačíme. Než se na nás očkování dostane,věřím že bude už buď trochu více vychytané, utichnou ty hrůzáky a strašáky co se nyní šíří. Pokud nebude jiná cesta, jak ochránit lidstvo, tak se cukat nebudu, ale ve frontě stát určitě nebudu, abych byla první. Véřím, že tělo si během kontaktu s virem vytvoří obrané látky, jako to chodí u jiných nemocí.

Vakcínu bych si chtěla vybrat a né si nechat určit/přidělit co mi dají. Myslím, že jsme ještě nevyčerpali všechny možnosti a verianty, abychom řekli, že proočkovat celou populaci je nezbytně nutné.