Re: Sex? Co je to?

Ahoj Jarko a všichni ostatní,
musím uznat, že jsi to napsala velmi krásně. Vždy však velmi záleží na úhlu pohledu. Možná bych měla úvodem říci, že i dnes prakticky neznám pojem volný čas, nebo dovolená. Firmu jsme vybudovali s manželem v době studia na matematicko-fyzikální fakultě (manžel je můj spolužák), s miminkem v náručí a při životě v jedné místnosti s nesnesitelným domácím. Rodiče nás nijak nepodporovali, na přežití jsme si vydělávali třeba prodejem novin.
Prostě všelijak.
Zaujala mě věta o pomocnici v domácnosti.Pomocnici v domácnosti nemám z toho důvodu, že mě to prostě nikdy nenapadlo. Radši si všechno udělám sama. Práci v domácnosti považuji za příjemnou relaxaci, možná by se hodilo podotknout, že pracuji "hlavou" a tudíž si při tom opravdu oddechnu. Je možné, že pokud bych to za práci považovala, pak bych asi po manželovi pomoc vyžadovala. Rodina má denně teplé obědy i večeře (manžel i děti jsou velmi mlsní a tvrdí, že maminka uvaří nejlépe). Mladší dcerce jsou 3 roky, starší 9 a ani jedna nikdy nechodila do školy nebo družiny. Na rozdíl od Vás ostatních mám možná štěstí v tom, že jako majitelka společnosti (zároveň ve funkci obchodní ředitelky) jsem si přestěhovala svou kancelář do "obývacího pokoje", propojením s dětským pokojem a kuchyní vznikl relativně velký obytný prostor. Takže můj návod ke spokojenosti v podstatě spočívá v paralelním vykonávání různých činností. Např. při učení s dcerou vyžehlím a složím vyprané prádlo a vyřídím několik obchodních záležitostí. Při psaní faktur si povídám s mladší dcerkou, která si při tom třeba staví z lega. Nebo včera jsem psala svůj příspěvek po druhé hodině v noci zatímco jsem koordinovala vývojový tým a v troubě pekla maso k dnešnímu obědu.
Manžel vykonávající funkci ředitele pracuje v sousední budově, takže mu nečiní problém několikrát denně za námi zaskočit i přes den.

Jinak - polštář manželovi samozřejmě natřepávám, košile žehlím (tak 2 denně), kafíčko mu nenosím, nemá ho rád, radši jahodový kokteil.

Je to asi tím jak jsem vychovaná, ale prostě mě nikdy nenapadlo dělat to jinak. Takhle jsem spokojená, jak se svou kariérou, tak se dvěmi chytrými dětmi no a milující manžel je takovou třešničkou na dortu. A když mě manžel vlastnoručně natrhal v neděli kytičku podléšek věděla jsem, že cesta pro kterou jsem se rozhodla je správná. Jednou možná, se bez nás (manžela a mě)naše společnost obejde a nám nastane doba lenošení na některém z tropických ostrovů.... Otázkou je zda by nás to bavilo.