Re: Pecka od tchýně
"Víš když tak čtu ty příspěvky tak budu asi jako tchýně taky za krávu.Cítím se trochu unavená,chci mít klid,dělat si jen to co chci já,chci se starat už jenom o mýho Jeníčka.Malé děti se mi moc líbí.Mám mladší kamarádky a tři mají malé děti.Občas přijdou na návštěvu.Ráda je pomuchluju,povídám si s nimi,mám vždy po ruce nějaký mlsek,i jim dám pastelky a maluju si s nima chvilku.....ale jsem šťastná když jdou domů.Neumím ti to líp vysvětlit.Já sama sobě to vysvětluju tak,že mne ty děcka unavujou. Tak a teď budu za krávu asi hned a nemusím být ani tchýně.Jinak to nevidím."
JANI, timhle textem ses mi stala strašně protivnou. JAko bych totiž slyšela svoji tchýni. A svoji matku. Je to tak ufňukané, ublížené, a pro jistotu preventivně a to se ještě nic neděje.
Nechápu, proč by sis nemohla dělat, co chceš. Proč by ses nesměla cítit unavená. Vždyť to tu omíláme pořád dokola. Těm holkám tady nevadí to, že k nim tchýně přijdou na návštěvu. Vadí jim, že přijdou aniž by se zeptaly, jestli mladá rodina nemá náhodou v plánu něco jiného, a když jsou odmítnuty, tak se urážejí. Holkám vadí, že protože tchýně nemají nic jiného na práci, tak se angažují neustálým vyžadováním kontaktu s vnoučetem. Nebo prolézáním cizí domácnosti a komandováním. Například.
Můj ideál: Sebevědomá tchýně, která má dostatek svých zájmů a koníčků, která když se jí zeptám "budeš mi hlídat?" se nejdřív musí podívat, jestli bude mít čas, která miluje vnouče, ale nezaměňuje ho s vlastním dítětem a uvědomuje si, že ho má jen půjčené. Které není trapné se zeptat, co člověk potřebuje, když neví, jaký má dát dárek a není jí trapné říct nemám peníze, tak jsem vám koupila jen drobnůstku, místo toho, aby pak pět let vyčítala, jak si utrhovala od huby. Nekecá mi do domácnosti a v mé přítomnosti se zdrží komentářů stylu "za mých mladých let se to dělalo jinak" Respektuje moje názory na výchovu a dělá si to po svém, když já to nevidím. Umí si říct, co od nás požaduje ona (cítím se unavená, nebudu hlídat celý víkend, s tím nepočítejte. Bojím se s tím malým být sama, nechci ho zatím hlídat, možná až bude větší) I když případně nemá čas nebo peníze, tak je z ní cítit láska k vnoučatům a zájem o nás, který vyjádří například tím, že si pamatuje, že jsme měli jít na očkování a později při rozhovoru se zeptá, jak to dítko tentokrát snášelo. Jestli jsem si koupila tu knihu, co jsem o ní minule mluvila.
Dobrou tchýni si představuji nějak tak jako dobrou starší kolegyni z práce. Ten vztah může byýt oboustranně vstřícný, s určitou mírou láskyplnosti, ale vždycky to je vztah dvou cizích lidí, takže nějaká míra odstupu tam zůstane zachována. Nesmí si navzájem zasahovat na území, která považují za výsostná. A spojovat je může to, co právěže mnoho snach s tchýněmi rozděluje- společná láska k vnoučeti a k synovi.
MOje tchýně by byla dobrá, kdyby nebyla urážlivá, nepyskovala za pootevřenými dveřmi, čímž mne vytáčí k nepříčetnosti, víc, než kdyby mi řekla výhrady do očí a kdyby pořád nekomentovala výchovu a výživu vnoučete. Klasika. Jo a kdyby po mně nepožadovala, abych byla spokojená s takovým životem jako ona - jen a jen doma s mužem a slepicema a neodsuzovala mne za to, že jsem víc akční, než ona. Teď naposled mi řekla (poté, co jsem debatu o jídle uzavřela bude to tak a tak, protože to říkám já a basta), že někteří lidé mají přehnané sebevědomí :-))) Máme se rády v případě oddělených domácností, jinak jsme bohužel neslučitelné. Ale to je asi normální stav :-) Oceňuji na ní, že kdykoli tam s holkou jsme, úžasně se jí věnují, holka se tam strašně moc věcí naučí. A je děsně hodná, až moc.
Odpovědět