Re: Nejranější vzpomínky

tak ze školky si taky něco pamatuju...

No, jedny vzpomínky nejsou příjemné - třeba sedím nad talířem se špenátem, ostatní děti si venku hrajou a já polykám jen slzy. nebo sedím nad skleničkou s mlékem, na kterém je škraloup - už jen z toho pohledu se mi dělá blbě. Hádejte, co dodnes nejím a nepiju. taky mě jednou ve školce štípla vosa- létala kolem mě, když jsem jsem spala a já se po ní v polospánku ohnala a připlácla jsem si jí do obočí...a začala jsem pěkně rychle otékat. Paní učitelka běžela pro "prášek" - Dythiaden, volali honem rodičům a pamatuji si, že ležím už oblečená na pohovce a přišla se na mě podívat jedna kuchařka, zvedla nějaký hadr ( evidentně mi otok chladili) a litovala mě. Několik dnů jsem pak byla doma, ležela jsem v obýváku, do kterého se běžne moc nechodilo, protože v tom pokoji bývalo nejvíc chladno a mamka mě opečovávala

Ale mám i hezké vzpomínky - třeba když v zimě (asi) nějak zamrzl ve školce zámek od hlavních dveří, tak tatínkové rozbili sklo, jeden opatrně vlezl dovnitř a nás si těmi rozbitými dveřmi podávali. Odpoledne jsem byla zklamaná, že už se zase chodí normálně dveřmi. Nebo tatínek slíbil, že pro mě přijde po obědě, takže mě učitelky nedaly spát, nachystaly mi extra svačinu jen pro mě a já si mohla potichoučku hrát, což mi všechny ostatní děti strašně záviděly. Jenže tatínek se zdržel v práci, takže přijel až po svačině, omlouval se a já byla naprosto spokojená, protože jsem nespala, hrála jsem si, měla jsem extra svačinu.