30.1.2021 13:12:06 Cimbur
Re: Nejranější vzpomínky
Asi od roku a půl mám pár vzpomínek. Pamatuju si babiččina partnera, jak k nám přišel na Velikonoce s kamarády, měl zelený oblek a obě nohy. Jak jsem spadla na dvoře a brečela a mamka mě uložila do kočárku, sporťáku. Pratetu, která umřela, když mi byl rok a půl, její pohřeb. Celý první den v jeslích, kam jsem chodila 14 dnů. Včetně toho co a z čeho jsme jedli. To byly druhé narozeniny. Taky jak ležím při tom spaní po obědě a vedle děcko brečí. Je mi to protivný, ale najednou zjistím, že je to ségra. Leknu se, proč Maruška řve, ale uvědomím si, že vlastne hučím taky. 😃 A víc takových útržků.
Ale nejpodivnější vzpomínku mám z roku a půl. Stará prateta nás veze kolem zdi obložené hobrou, na kterou dopadá ranní slunce. Pak je řada domků, maličkých, jedno okno, dveře, malinká předzahrádka. Ve dveřích jednoho domku na židli sedí stařenka a plete. Teta se jí něco ptá a ona říká něco o sestře. Začnu hučet, ségra taky, chceme za mamkou, teta je mrzutá a jede se dál.
Domky pak už pamatuju prázdné, zahrádečky pustly, pak to celé zbořili. A když mi bylo asi 10, zdál se mi sen. Jedeme tam s tetičkou na kočárku, zastavíme před tím domkem. Paní plete, teta se ptá co plete, ona že si jen tak krátí chvíli, že beztak už půjde brzy za sestrou. V tom snu vlétnu do toho domku. Je prázdný sestra tam není. Není tam nic. Teď už ani cesta ven. Jenom bílá kostka, ve které jsem zavřená. Probudím se úzkostí.
Teta už nežila, ale mamka mi potvrdila, že tam žily dvě sestry, pak jedna umřela. Ta druhá 5am sedávala na sluníčku. Mluvily tenkrát asi s tetou o smrti, my jsme tomu porozuměly a chtěly pryč...
Odpovědět