Re: ahoj..

Zuzi, však už jsem přišla na to, že cvičení pro děti s dysfázií pro nás nejsou - psala jsem je spíš pro případ, že by pomohly někomu jinýmu. U nás je to přesně jak píšeš - přidám se k jeho hře, protože to je jediná šance, že se mnou bude spolupracovat. Zkusim do toho víc mluvit, jak píšeš - snad mi neucpe pusu :-) s obrázkama máš pravdu - začal asi v roce a čtvrt a už kreslí konkrétní věci - nejradši sluníčka, ale už jsem myslim psala, že i dost slušný postavy (z naprostých čmáranic přešel sám od sebe - tj. bez naší ukázky - rovnou na postavu s očima, nosem, pusou, ušima, prstama a pindíkem)
Co se týká ukazovacích básniček, neukazuje když já chci - jen (poté, co jsem mu je asi půl roku ukazovala bez odezvy z jeho strany) občas sám začne ukazovat a chce abych k tomu říkala :-) Ani nevíš, jak jsem slavila, když ukazoval poprvé!
Slova jsem teď sepisovala pro logopedku - už je jich 23!!! Samo, že pořád je používá jen když on opravdu akutně potřebuje. A ve školce zatim neřek ani slovo. Minulej tejden prej nesouhlas při odchodu ze hřiště vyjádřil zalehnutim na zem...

Na překlad toho anglickýho webu zkusim zlanařit manžela - já se sice anglicky domluvim, ale jen takový ty běžný záležitosti - tohle by mi dalo dost zabrat...

Bohuno, já taky měla pocit, že je Bojek jinej. Přišlo mi, že vyzařuje nějakou moudrost - chvílema mě to nutilo mluvit s ním jako s novým vtělením zkušeného člověka, kterej se jen musí naučit ovládat své nové tělo! No nejsem já blázen? :-) PS: Druhý dítě už bylo normální mimino :-)