Dělám vše pro to, abych nemusela dávat žádnou čtyřku.
Průměr beru orientačně, máme vážený průměr, ale i tak.
Na druhou stranu zrovna ve fyzice se do něj fakt dost promítá, jak kdo pracuje. Testy psali asi jen čtyři, ale každý týden mohou zíksat jedničku (a někdy i dvě, podle počtu úkolů) z pracovního listu, kdy za každé dobře vyplněné cvičení je plusko a za čtyři pluska jednička s váhou jen o kousek nižší než známka z testu. Takových pracovních listů už měli asi 10, takže i s trojkama z testů jim při odevzdávání těch pracovních listů může vycházet průměr do 1,5. Docela mile mě překvapilo, že v sebehodnocení označují tyto listy jako to, co jim nejvíc pomáhá zvládat učivo z fyziky (výrazně víc než online hodiny a že se fakt snažím, aby k něčemu byly
). No a pak mají ještě měsíční úkoly s váhou větší než mají testy, tam tedy mohou dostat i horší známku než jedničku, ale zase je mohou skoro donekonečna upravovat a vylepšovat. Takže ve fyzice se od průměru moc odklánět nebudu, ale stejně tak nebudu hrotit ani ty těsné průměry kolem 1,5, 2,5, 3,5 a dám tu lepší známku.
V matematice to bude horší, zrovna ti, kteří se vždy zmítají mezi dvojkou a trojkou příliš nepracují, takže se mi úplně nechce dávat jim dvojku za nic. Tam, kde dítě maká, tak nemám problém dávat jedničku i u průměru 1,7, dvojku při 2,7 apod. Ale v matice mám jen jeden druh známek, málo prostoru na dobrovolné úkoly (potřebuju vidět skoro vše, co udělají samostatně, takže nedávám plusy za aktivitu), hodnotí se mi to obtížněji.
Chvíli se u nás uvažovalo i o doprovodném slovním hodnocení, ale to by muselo být ve škole víc nadšenců.